Ladislav Stehlík z ekofarmy ve Zlaté Olešnici, který loni v soutěži ovládl kategorii biopotraviny, se snaží vymyslet, jak dodávat své sýry, kysané výrobky, tvaroh či zmrzlinu co nejpřímější cestou k zákazníkovi.
„Tím, že všechno zpracováváme ručně a děláme v bio kvalitě, se nemůžeme dostat na cenu výrobků, jako koupíte v Penny marketu,“ povzdechl si. A prodejny, které od nich potraviny odebírají, jejich cenu ještě zvyšují. Leckdy prý o 30 až 80 procent.
„A pak se divíte, kde se ty ceny navyšují,“ upozornil. Trvanlivé výrobky si proto prodávají sami přímo na farmě. „Vždycky se těšíme na léto a na zimu, až přijedou lidé, že jim trvanlivé sýry, které jsme vyráběli v hluchém období, prodáme. Letos v zimě téměř nikdo nepřijel. Uvidíme, jak to bude v létě,“ pokrčil rameny.
Školky odmítly mléčné produkty kvůli ceně
Velkoobchodní řetězce neoslovovali, ani s nimi spolupracovat nechtějí. Podle Stehlíka by museli chrlit velké množství produktů, což odporuje ideji malovýrobny. Manuální práci by nahradily stroje, čímž by se připravili o statut malého regionálního výrobce.
Aby snížili papírování, farma už nebude eko. Drtí nás neskutečná byrokracie, tvrdí |
Snažili se obeslat školky, kterým chtějí mléčné produkty dodávat, ale drtivá většina odmítla kvůli ceně. „Všichni se snaží šetřit. Pro nás malé výrobce je to cesta do pekla. Dokud se nezmění myšlení lidí, že chtějí jíst kvalitní potraviny, tak ta cesta tady není,“ okomentoval Stehlík.
Nedávno spustili e-shop a otevřeli výdejní místo v Liberci. Zkusí dobýt regionální trhy, nadto vyjedou s novou pojízdnou prodejnou. „Doufáme, že se to nějak zvedne,“ uzavřel Stehlík, jehož rodinná farma se zabývá chovem skotu a ovcí. Veškeré mléko si zpracovávají sami.
666 gramů medu od Čertovy zdi
Další výrobek, který loni zaujal porotce, je med od Včelí farmy Smržov. Ročně rodinná farma vyprodukuje kolem dvou tun medu. „Ve včelách působím většinou já, v medárně pomáhá tchán, a co se týče mytí sklenic a nezbytné práce, tak tu zajišťuje manželka, dcera a její přítel,“ popsal Tomáš Moravec.
Ani jim se nedaří najít nové odběratele. Mezi stálými zákazníky vyjmenoval matky na mateřské dovolené a seniory či malou skupinu lidí středního věku.
„U mladších lidí zájem o med nevidím. Přiznejme si, med je nejen v naší zemi luxusní potravina, která je zbytná. A když lidé momentálně šetří, tak si nekoupí ty dvě skleničky, ale jen jednu,“ nastínil Moravec.
Ze sociálních sítí se prezentují na Facebooku, jezdí na lokální akce, jako je den zahrádkářů či chovatelů, pořádají den otevřených dveří. Sklenici květového medu od Čertovy zdi, která váží symbolických 666 gramů, prodávají za 190 korun.
Prodávat po sklenici není ekonomické
„Problém je, že jsme regionální produkce na malém městě. Český Dub není na žádné extra trase a do naší prodejny v Modlibohově, která je otevřena jen příležitostně, si lidé cestu nenajdou. Buď přijdou k nám domů, kde máme cedule a letáčky o prodeji ze dvora, nebo na trhy. Zatím nevidím, jak najít cestu k zákazníkovi jinak,“ zamyslel se včelař.
Uzenáře děsí ceny masa i energií. Vláda podpořila hlavně velké podniky, zlobí se |
Ideální zákazník by byl takový, kterému by mohli dovézt dvě stě kilo medu a jakmile by mu zbylo na skladu či na prodejně jen patnáct, tak by si zavolal o další várku. Dodávat po jedné sklenici je pro farmu neekonomické. Ocenění Výrobek roku udělalo Moravcovi radost, ale nové zákazníky mu nepřivedlo. Přátelé jej poplácali po rameni, občas se na cenu někdo zeptá, ale na související facebookovou propagaci žádné větší reakce neobdrželi.
„Že by se nějak extrémně ta značka projevovala, jako to znám od přátel včelařů z Německa nebo Dánska, to se říct nedá. Když tam někdo získá podobné ocenění, tak za ním klientela přijde. Tam jsou zvyklí na oceněné výrobky pohlížet jinak než u nás,“ zmínil.
Kraj slibuje lepší propagaci
Nástrojem, jak ověřit zpětnou vazbu značky Výrobek roku Libereckého kraje, podle Václava Židka, radního pro resort životního prostředí a zemědělství, kraj nedisponuje. Nemá pod kontrolou počty nakupujících v obchodech, na výdejních místech, ani co přesně je tam přivedlo.
„Loni jsme už začali připravovat lepší online propagaci výherců. I ochutnávky teď děláme trochu systematičtěji na větších akcích, aby se co nejvíc lidí dozvědělo o konkrétním výrobci a jeho produkt si mohli zakoupit v lokální bio prodejně nebo si jej vyhledat online,“ plánoval Židek.
Další možností propagace je krajská prodejna, o které se opětovně diskutuje, zatím však bez výsledku. Naději vidí Židek v elektronickém tržišti s výdejnou, kde by mohly nakupovat instituce typu škol. Obdobná aplikace, která by sdružovala regionální producenty potravin, by podle něj vyšla na jeden a půl milionu korun.
Přihlašování běží do dubna
„Pak jsme zjistili, že Jihočeský kraj má takové tržiště hotové a funkční. A několikrát jsme přes Asociaci krajů žádali hejtmana Kubu, aby nám nacenil licenci, abychom jej nemuseli vyvíjet, když oni už za to zaplatili. My bychom mohli jen formou licence provozovat jejich obchod. Bohužel, zpětná vazba nebyla. Je víc krajů, které by licenci zaplatily, takže by se jim to vlastně vyplatilo. Těžko říct, kde to vázne,“ sdělil Židek.
Až do 1. dubna se mohou fyzické i právnické osoby hlásit do jubilejního 20. ročníku soutěže Výrobek roku Libereckého kraje, a to bez ohledu na velikost podniku. Není podmínkou, aby sídlil na území kraje, zato se tam musí přihlášený produkt vyrábět.
„Přesto, že jsme spolu s Karlovarským krajem nejmenším krajem, a to i zemědělsky, tak počet přihlášených neopadává,“ konstatoval s potěšením předseda Regionální agrární rady Libereckého kraje Robert Erlebach. Loni soutěžilo v deseti kategoriích 97 výrobků od 33 regionálních výrobců.
