Za rok přijde na malou farmu s 50 kozami třeba sedm kontrol. „Tady je všude kolem tolik úředníků a my tu táhneme farmu sami dva, jinak bychom se neuživili,“ posteskla si spolumajitelka Ekofarmy Útušice Kateřina Marunková. Její manžel a ona farmaří deset let na 80 hektarech, starají se o 40 koz a vyrábějí kozí mléko, sýry a jogurty. Léta hospodaří podle standardů ekologického zemědělství, ale aby snížili papírování, značku eko opouštějí.
„Byrokracie je totiž neskutečná, dotace nám třeba seberou kvůli tomu, že nám nevzešla pohanka, což se ale nedá ovlivnit,“ posteskla si farmářka. V biofarmaření prý manželé hodlají pokračovat, ale bez státního štemplu, který obnáší takové množství papírů, které ve dvou nejsou schopní zvládnout.
„Loni jsme navíc měli sedm kontrol. Zavolají den předem a my třeba sekáme. Žádáme je tedy, aby přijeli jindy, ale nebylo to nic platné, byli u nás vždy od rána do večera,“ postěžovala si Marunková s otázkou na rtech, proč se v době digitalizace několik státních institucí nedomluví a nepřijedou v jeden den.
Farma jako velká láska
Na kontrole na farmě prý byli veterináři, úředníci kontrolující ekostandardy, dále Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Státní zemědělský a intervenční fond i kontroloři, kteří kontrolují tento fond a další kontrolní orgány,“ vyjmenovává žena, která se stará i o pět dětí a kdyby sama nedělala účetnictví, farma by to prý finančně nezvládla.
„Kdybych to nedělal s láskou, okamžitě se na to vykašlu,“ říká prý manžel Kateřiny Marunkové. Rodina je nyní na rozcestí. Rozmýšlí, zda přijme dalšího pracovníka a bude dál pokračovat v rozšiřování výroby. Původně totiž měla jen 20 koz, ale v době covidu lidé začali více nakupovat ze dvora a Marunkovi jsou nyní na 90 procentech výroby prodaných přímo na farmě, zatímco dříve to bylo jen 50 procent.
„Jsme rádi, že lidem naše výrobky chutnají, i kvůli tomu, by stát mohl slevit ze svých požadavků, které se ve dvou dají jen obtížně zvládnout,“ nastínila Marunková z Ekofarmy Útušice, jejíž výrobky se pravidelně objevují na plzeňských farmářských trzích.
Zemědělství je hodně rizikový podnik
Spolumajitel rodinné farmy Spůle u Klatov Vladimír Čihánek také výrobu mléčných produktů postupně rozšiřoval, ale když přišlo nedávné zdražení energií a pokles ceny obilovin, některé stroje prodal a na farmě už pracuje sám a manželka si našla zaměstnání. „Abychom měli alespoň nějaký jistý příjem, protože zemědělství je nyní hodně rizikový podnik,“ nastínil Čihánek, který s manželkou farmaří 10 let, mají 15 krav a 25 koz, což je polovina oproti dřívějšku.
„S jakoukoli prací, kde se dělá pět dní v týdnu, se to nedá srovnat, to musí člověk dělat s láskou, jinak to nemá cenu, pro peníze se zemědělství nedělá. Bavilo mě to, ženu to také bavilo, ale loni po zdražení energií a pádu cen jsme si řekli, jestli to takto půjde dál, budeme se jenom nenávidět,“ popisuje farmář. Díky tomu, že výrobu omezil, loni poprvé zažil být s 12letým synem celý den.
„Předtím to bylo jen kolečko – nakrmit zvířata, pak jít do výrobny, pak se starat o odbyt, protože jsme zásobovali 40 prodejen po celé republice,“ vypráví Čihánek. Nyní se farma omezila jen na prodejny v Praze, kde jsou stálé objednávky, takže už nemusí řešit například to, co udělají s neprodanými výrobky.
„Když jsme loni skončili na plzeňských farmářských trzích, lidé brečeli, loučili se s námi a svěřovali se, že neví, kde takové výrobky seženou. Říkali, že milovali naše jogurty a kefír,“ vypráví Čihánek, který před útlumem vyráběl jogurty, kefíry, sýry, smetany, tvarohy, másla i tvarohové pomazánky. Nyní už je sortiment omezený a některé stroje, jako třeba velký paster, jsou prodané a manželé Čihánkovi stojí před rozhodnutím, jestli omezení výroby na čtvrtinu farmaření nepověsí na hřebík úplně a vlastních 30 hektarů nepronajmou.
Poslední kapkou prý byly dotace. „Loni jsme na dotacích vyplácených podle počtu hektarů, počtu zvířat a podobně dostali vyplaceno 252 tisíc korun, letos nám měli peníze přidat, ale máme březen a ve srovnání s loňským rokem chybí 120 tisíc,“ vypráví farmář. „Je to dřina, děláme od rána do večera a ještě nám nevyplatí dotace,“ uvedl Čihánek s tím, že farma narozdíl od některých takzvaných agrobaronů, nikdy nežádala o dotace třeba na stroje, dostávala jen dotace, které náleží podle hektarů či počtu a druhu zvířat každému českému zemědělci.
Malá farma si nemůže dovolit platit dalšího pracovníka
Podobně je na tom i Jan Junek, který na Přimdě na Tachovsku asi 12 let buduje s manželkou kozí farmu, kde chová dvacet koz a také ovce. „Dohnalo nás to fyzicky i zdravotně, protože když člověk deset let dvakrát denně dojí, vyrábí, prodává, cestuje po trzích, má to následky. Navíc protože nejsme tak velcí, nemůžeme na plný úvazek dalšího pracovníka platit. Zkrátka dostali jsme se do bludného kruhu,“ vypráví Junek, který využil příležitosti a stal se na Přimdě starostou.
„Třeba změnou práce zase získám víc energie a budu chtít zase pokračovat,“ vypráví starosta a farmář v jedné osobě. Farma tedy nakonec omezila výrobu, farmáři už nedojí dvakrát, ale jen jednou denně a reagují na poptávku. Junkovi se starají o dvacet dojných koz, 24 hektarů travních porostů a půl hektaru orné půdy, kde rodina pěstuje hlavně pro sebe brambory a zeleninu. Vyrábí čerstvé sýry, tvaroh, sýr na gril, kefír a pomazánku. Velkou část výroby nyní prodávají stálým zákazníkům na objednávku. „Když k nám někdo chce vyrazit, je dobré předem zavolat a případně si něco objednat a my to vyrobíme,“ radí Junek.
Tíhu papírování a kontrol potvrdil i organizátor trhů a zakladatel farmářských obchodů v Plzni Tomáš Popp. „Není to jen v zemědělství, ale i v obchodech či restauracích. Stát chystá omezení kontrol, ale jsem spíše skeptický, že se mu to podaří,“ míní Popp. Podle něj by se mohl převzít model z Německa, kde je kontrol v malých firmách méně, ale když nastane průšvih, postih je velký a většinou končí.
Od loňského roku na farmářských trzích v Plzni chybí i kozí farma Dřevec na Plzeňsku nebo ekofarma U Františky z Tachovska.
Vedoucí tiskového oddělení Státního zemědělského a intervenčního fondu Kateřina Konečná uvedla, že realizací nové Společné zemědělské politiky a systému AMS došlo k nárůstu kontrol a tento negativní dopad se projevil v celé Evropské unii. Jedním z důvodů byla pro rok 2023 nově definovaná povinnost ověřit všechny podmínky způsobilosti, které se zemědělec vybraný ke kontrole zavázal plnit, když podal žádost o dotaci.
„A jelikož jsou podmínky vázány různými termíny v průběhu celého roku, vedlo to k opakovaným návštěvám, tedy i k více kontrolám, což v předchozím období nenastalo. Snížení počtu kontrol a neprovádění opakovaných kontrol je jedním z hlavních cílů, proč se Česko oficiálně připojilo k žádosti platebních agentur členských států EU směřované komisi. Česko navíc samo iniciovalo projednání této problematiky na plénu rady. Výsledky jednání a předpoklad snížení kontrol o 50 procent již oznámil ve svých oficiálních vyjádřeních i ministr zemědělství Marek Výborný,“ uvedla Konečná.
