„Je neobyčejná především svým propojením divadelní hry s místními historickými událostmi,“ říká muzejník Vladimír Peša. „A také tím, že o její existenci neměl nikdo tušení.“
Knihu Hledači zlata v Jizerských horách napsal W. Winkler. Dokonce neznáme ani jeho křestní jméno. Můžete o něm říci něco podrobněji?
Z úvodní kapitoly se dovídáme, že Winkler byl místním vrchním učitelem, zajímal se o pověsti a lidové tradice. Cítil, že na konci 19. století začali lidé své tradice zapomínat, proto je chtěl připomenout v podobě divadelní hry.
Jak se kniha dostala do českolipského muzea?
O knize jsme se dozvěděli při pročítání předválečné literatury k výzkumnému projektu, souvisejícím s Národní přírodní památkou Jeskyně Na Špičáku u Supíkovic. To je na Jesenicku. Narazili jsme na reprodukci fotografie vyrytých prospektorských symbolů na skalách v Jizerských horách z této knihy. Takže jsme se rozhodli publikaci získat. Jenže v knihovnách po celé České republice, v Libereckém kraji, v archivech, ani muzeích ji nikdo neznal. Až ji Šárka Kubátová z jabloneckého archivu vypátrala v nabídce jednoho německého antikvariátu. Ihned jsme ji objednali.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
V čem je cenná?
Když nepočítáme, že povědomí o její existenci úplně upadlo v zapomnění, je kniha neobyčejná především svým propojením divadelní hry s místními historickými událostmi. Že by téma hledačů zlata v Jizerských horách mohlo být takto pojato, to by mě nenapadlo. Navíc neobsahuje ani náznak německého nacionalismu. Chtěla oživit upadající povědomí o historii míst v krajině a využila hlubokou moudrost lidové tradice s téměř filozofickým podtextem, zda hmotný majetek a peníze jsou opravdu tím hlavním cílem lidského života a snažení.
Jak to bylo s hledači zlata opravdu?
Zlatý boom v našich severních horách od Labských pískovců přes Lužické a Jizerské hory a Krkonoše až po Jeseníky probíhal od 14. do 16. století s přerušením v husitské době. Éra prospektorů skončila s vypuknutím třicetileté války na počátku 17. století. Hlavním centrem dolování v Jizerských horách bylo okolí Sklarzske Poreby přinejmenším až po českou hranici, k východu oblast zasahovala do západních Krkonoš. Je zajímavé, že staré vlastivědné práce dokládají přítomnost prospektorských symbolů na skalách převážně ze slezské (dnes polské) strany. Staré historické prameny i vlašské knihy ale zmiňují různé značky a symboly i z české strany Krkonoš, takže je otázkou, zda nebyli slezští badatelé pouze aktivnější a všímavější. Vůbec nejproslulejší středověkou lokalitou hledačů zlata byla ovšem dnes zcela zapomenutá Míšeňská dolina v Lužických horách, kterou již řadu let dokumentují externisté našeho muzea.
Kniha je psaná jako hra. Kde ji mohli lidé vidět?
Winkler píše, že na vesnicích a měla značný úspěch. Výnos šel zčásti na financování spolku válečných invalidů, neboť sám autor na jedno oko oslepl.
Neinspiroval se českou baladou Poklad z Kytice Jaromíra Erbena?
Tahle spojitost se mi zdá nepravděpodobná, pochybuji, že by německé obyvatelstvo sledovalo českou národní tvorbu, a navíc se jí inspirovalo. Navíc, na konci 19. století již začínaly narůstat nacionální trendy.
Kniha je psaná v němčině. Je přeložená do češtiny?
Předpokládám že nikoliv.
Máte v muzeu ještě další vzácné publikace?
Máme jich celou řadu, třeba unikátní vydání Máchova Máje. Já osobně mám nejraději jeden z nejstarších evropských komiksů ze života starých Egypťanů.
