Zakladatel a pořadatel akce Pavel Mikez už léta ví, že české kapely mají někdy hvězdnější manýry než zahraniční esa, a že nemá cenu, aby promotér vstával v šest hodin ráno.
Pavel Mikez (40)Promotér, pořadatel festivalu Benátská noc a řady dalších koncertů, například na Sychrově či v liberecké Tisport areně, prezident fotbalového klubu SK Malá Skála. Je ženatý, má tři děti. Mezi jeho koníčky patří hudba, lyže, tenis, vedení fotbalového klubu. Benátská noc patří mezi největší festivaly u nás, příští rok oslaví dvacetileté výročí. Letos o posledním víkendu v červenci tu vystoupí například američtí metalisti Dream Theater či němečtí technaři Scooter. |
Jak to vlastně všechno vůbec začalo? Kdy jste si řekl, že chcete na Malé Skále pořádat hudební festival? Věnoval jste se práci promotéra od začátku?
Ne, jsem vyučený automechanik. Pracoval jsem ale ve školství, kde jsem byl vedoucím v pionýru. Po revoluci jsem se profesionálně věnoval pořádání táborů pro děti. Pak jsem založil stavební firmu a poté už jsem šel k muzice. Pocházím z Liberce a na Malou Skálu jsme jezdili s turistickým oddílem a pronajali si tu chalupu. Jednou jsme si řekli, že je tu nějaká nuda a že bychom mohli v létě něco udělat. Tak začalo Maloskalské kulturní léto a už v jeho zárodku tu vždycky poslední víkend v červenci hrály tři čtyři kapely. Začalo to na plovárně, zde jsme pořádali asi první tři ročníky. Pak už jsme se na plovárnu nevešli a přesunuli se na louku. Postupně jsme si začali pronajímat jedno pole, potom další, až jsme se dostali do podoby současného areálu. Nedávno jsme vyhrabali fotky, jak vypadalo první pódium. Bylo složené z trubek na lešení, na tom pár podlážek a nad tím starý vojenský stan.
Pavel Mikez - pořadatel a zakladatel festivalu Benátská noc
Dá se promotéřinou v dnešní době vůbec uživit?
Začátky jsou krušné. Třeba prvních deset let jsme s Benátskou prodělávali. V této branži jste dva tři roky nahoře, pak rok dva dole. Na uživení jednoho člověka a několika zaměstnanců to ale stačí. Celoročně se práci věnují tři lidi včetně mě. Samotný festival pak obsluhuje asi 300 až 500 lidí, které máme nasmlouvané. Nesmím opomenout také naši účetní. Festival se neuživí jen ze vstupného, to tvoří asi 70 procent příjmů. Zbytek musí zajistit naši partneři, sponzoři. Proto jsme kromě Benátské začali dělat i samostatné koncerty, třeba na Sychrově, abychom si vydělali.
Jaké je to vůbec sehnat zahraniční hvězdu? Jste na nějaké jméno, které jste "dotáhl" na festival či na samostatný koncert pyšný? A nebo naopak, jaké jméno se nepodařilo?
Všechno je to o neustálém oslovování. I když teď už nám agentury začínají i sami posílat nabídky. Vybereme si tři, čtyři jména a snažíme se, aby alespoň jedno dopadlo. Musíte ty kapely zkrátka přesvědčit. U festivalu to je jednodušší, jelikož Benátská si za ta léta vybudovala dobré jméno. Některé kapely i řeknou, že by u nás chtěly hrát. Když všechno klape tak, jak má, tak si managementy kapel řeknou mezi sebou - tam na tu akci jeďte, všechno tam funguje, je to ok. Na Sychrov je přilákáte na prostředí a zatím se na to vždycky chytli. Těch interpretů, na které jsem pyšný, je spousta, jako je i spousta jmen, která se nám zatím přilákat nepodařila. Jsem ale velmi rád, že jsme tu měli minulý rok fenomenálního kytaristu Garryho Moorea. Třeba z poslední doby se nám nepovedlo sehnat zpěvačku Duffy. Dlouho jsme s ní komunikovali, ale nakonec přerušila kariéru. Tak tu letos budou němečtí Scooter.
Mají zahraniční kapely nějaké zvláštní požadavky či pověstné hvězdné manýry?
Každý se obvykle ptá na ty zahraniční hvězdy, ale občas vám hlava nebere, co si diktují některé české kapely. Třeba chtějí sto piv, pět láhví kořalky a víno. Já jim vždycky říkám, pánové, jedete si zahrát na festival, ne se sem s prominutím přijet opít. Určitě některé zahraniční kapely chtějí speciální jídla, vegetariánská třeba. Například němečtí Scorpions po nás chtěli pomalu tunu ledu, aby se na pódiu mohli chladit.
Zbývá poslední otázka, jak vlastně vypadá takový den promotéra?
Vstanu kolem deváté ráno. Jelikož v naší branži se od šesti nedělá. Co taky dělat takhle brzo ráno, když ještě všichni spí. Jinak to není jen práce u počítače, ale řada schůzek. Třeba dvakrát týdně jezdím do Prahy. Je to různorodá práce, práce s lidmi. Proto mě to asi tak baví. I když si někdy říkám, že už se nebudu nervovat a stanu se rentiérem.
Benátská noc, mapka Malé Skály
