Výstava Světy animace v Holešovické tržnici v Praze, její kurátor Jan Bubeníček

Výstava Světy animace v Holešovické tržnici v Praze, její kurátor Jan Bubeníček | foto: Jakub Stadler, MAFRA

Nechceme mít z výstavy zábavní atrakci, říká kurátor Světů české animace

  • 0
V Pražské tržnici ve čtvrtek začíná výstava Světy české animace, která vzdává hold osmi desetiletím existence tohoto jedinečného umění. O výstavě v rozhovoru pro iDNES.cz hovoří její kurátor Jan Bubeníček, mimo jiné režisér animovaného filmu Myší patří do nebe, který měl premiéru loni a dostal nominaci na Evropské filmové ceny.

Výstava je rozsáhlá. Jaká byla cesta k její finální podobě? 
Bylo jasné, že pokud se pokusíme o klasickou retrospektivní výstavu, potřebovali bychom alespoň celý Pražský hrad, a přesto se může stát, že se mineme cílem, kterým je zvýšení nejen povědomí o historii, ale především probuzení zájmu o současnost a budoucnost české animace, její zbavení jakési zaschlé slupky stereotypního vnímání. 

Chceme ji prezentovat takovou, jaká je, jako živoucí obor plný nejrůznějších energetických proudů, stylů, talentů a vlivů. Chceme spojit historické se současným, aby bylo z expozice jasné, že neexistuje předěl ve smyslu „tady končí ta krásná historie a začíná dnešek“.

Na úspěch výstavy má určitě vliv i její architektonické pojetí. Proč jste se rozhodli pro Pražskou tržnici?
Celá tržnice poslední dobou výrazně ožívá a stává se centrem kultury s celopražským přesahem. Prostor nám vyhovuje hlavně proto, že obsahuje velké otevřené prostory a můžeme ho snadno přizpůsobit našim potřebám. První podlaží haly je velký jednolitý prostor, a tak jsme do něj vestavěli pozvolna se vlnící bělostné panely, které návštěvníka samy o sobě provádějí výstavou, jež je koncipovaná jako expedice objevující různé světy české animace. V druhém podlaží pak necháváme vyniknout krásu prostoru, tak jak je s jeho bazilikálním osvětlením. 

Událost dne

Každý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně.

Jak jste vybírali a oslovovali jednotlivé umělce, kteří se na výstavě podílejí?
Oslovili jsme řadu tvůrců všech věkových kategorií. Naším cílem je propojit všechny generace a vlivy. Prosili jsme nejen o zápůjčku exponátů, ale i o aktivní vstup do výstavy. Díky vstřícnosti tvůrců můžeme představit třeba rozměrné společné výtvarné dílo pod jemně cimrmanovským názvem „Cesta českého animátora od minulosti do budoucnosti“. Podílelo se na něm dvanáct výtvarníků.

Co samotné animační techniky? Dozví se o nich návštěvníci něco nového?
Snažíme se přiblížit základní principy všech zásadních animačních technik od klasických ručních až po dnešní počítačové. Důraz klademe na analogie mezi původními a dnešními postupy. Součástí výstavního prostoru je i zóna pro workshopy a přednášky. V rámci těchto akcí si budou naši návštěvníci moct některé animační techniky osobně osahat pod vedením zkušených lektorů z Aeroškoly a Ultrafánu. 

Vyhýbáme se ale tomu, aby se výstava změnila v ryze zábavní atrakci. Proto jsme neuvažovali o věcech, jako je počítačová herní zóna či VR sekce. Ty podle nás patří na jiný typ akcí.

Výstava Světy animace v Holešovické tržnici v Praze

Bude na výstavě k vidění nějaký opravdový klenot?
Naše výstava je klenotů plná. I těch technických (historické kamery ze studia Jiřího Trnky) i ostatních. Co se týká artefaktů, jsou patrně nejcennější originální kresby, malby a především zrestaurované originální Trnkovy loutky. Kromě početné skvadry ze Snu noci svatojanské na výstavě máme loutky Švejka, šaška z Bajaji a další. Ale bylo by nespravedlivé vypíchnout jen je. Je zde zastoupena řada dalších tvůrců všech generací jako Karel Zeman, Břetislav Pojar, Hermína Týrlová, Jan Švankmajer, Pavel Koutský, Michaela Pavlátová, Jiří Barta. Početně je zastoupena generace posledních třiceti let. 

K vidění bude také jakýsi „best of“ animovaných filmů. Vybrali jste jich 140. To asi nebyl jednoduchý úkol.
Bylo samozřejmě celkem obtížné vytvořit z celé bohaté a pestré historie české animace výběr „jen“ stovky filmů, a proto tenhle úkol dostal jeden z našich nejlepších odborníků na tuto tématiku, profesor Jiří Kubíček z FAMU. Návštěvníci se mohou těšit jak na archivní snímky, ke kterým se v běžné distribuci nedostanou (nejstarší film v našem výběru je Vánoční sen Karla Zemana z roku 1945), tak i známé večerníčky (Pojďte pane, budeme si hrát), oblíbené kraťasy (např. Řeči, řeči, řeči Michaely Pavlátové, Autoportrét Pavla Koutského) a nejnovější oceňované filmy (Dcera Darii Kaščejevové).

Na evropské Oscary čekají tvůrci Myší ve večerním gala doma na gauči

O české animaci se v posledních letech mluví čím dál častěji, připisuje si spoustu úspěchů i v zahraničí. Čím to je?
S velkým zpožděním se začíná oklepávat ze změn daných přechodem na tržní ekonomiku před třiceti lety. Konečně nachází cesty, jak financovat stále větší a větší projekty, začíná se jí dařit přeorientovat se z krátkometrážního formátu na celovečerní film, který je celosvětově ekonomickým tahounem animovaného průmyslu. 

Talentovaných lidí milujících animaci bylo a je u nás stále dost. Je to vidět na výsledcích na zahraničních festivalech či na Oscarech. Velice důležitým impulzem byl vstup nové producentské generace. Podařilo se jim animaci vrátit mezi disciplíny, s nimiž se počítá. Je to vidět i na příkladu naší výstavy, kterou podpořilo Ministerstvo kultury, Český rozhlas, ale i řada soukromých subjektů v čele s Nadací PPF. 

Nestálo by tedy začít pracovat na nějaké stálé expozici?
Co se týká významu, pak určitě ano. Z mého úhlu pohledu je ale asi zajímavější organizovat častěji menší akce, které na sebe vždy znovu upoutají pozornost a znovu „svolají“ animovanou komunitu na jedno místo, znovu dají příležitost se na animaci podívat z jiného úhlu pohledu a tím ji uchovat živou.