Ilustrátor a malíř Karel Franta se narodil do muzikantské rodiny ve středočeských Libčicích nad Vltavou 1. května 1928. Jako malý chlapec chodil každou neděli s kamarády do místního kina na westerny. Důl libčické cihelny pak chlapcům sloužil k nekonečným hrám na kovboje a indiány.
Fascinován Divokým západem také hltal všechny mayovky. A v časopisu Mladý hlasatel, na který čekal každé sobotní ráno u novinového stánku, se poprvé setkal s příběhem Rychlých šípů spisovatele Jaroslava Foglara.
O tom, co by v budoucnu chtěl dělat, měl dávno jasno. Tatínkovo přání bylo, aby se také stal muzikantem a sám Karel Franta dodnes zvládne hru hned na několik hudebních nástrojů. Nakonec však otec souhlasil s jeho volbou výtvarného umění. „Od okamžiku, kdy jsem se seznámil s tužkou, bylo rozhodnuto o mé cestě, o mém povolání. Naštěstí jsem měl pana učitele, který rozpoznal můj vztah k malování a dokonce mě někdy nechal místo matematiky kreslit,“ řekl výtvarník iDNES.cz. Hned po základní škole přijali Karla Frantu do tiskárny nakladatelství Melantrich. Začínal jako litograf, ale díky talentu rychle postoupil na vysněné místo grafika a ilustrátora.
Ilustrátor Karel Franta |
Bylo mu teprve patnáct let a v melantrišském ateliéru seděl vedle slavné ilustrátorky Heleny Zmatlíkové. Potkával zde Jiřího Trnku nebo malíře Františka Tichého. V Melantrichu vydržel až do roku 1948, kdy byl podnik zestátněn.
Přešel do časopisu Květy, ale hned následující rok ho přijali na pražskou Akademii výtvarných umění. Zde studoval v malířských ateliérech Miloslava Holého a Vladimíra Sychry. Právě pod vedením profesora Sychry pracoval na nástěnných malbách obnovené Betlémské kaple v centru Prahy (dokončena byla v roce 1954). Po absolvování nastoupil v dětském časopisu Pionýr, spolupracoval i s časopisy Mladý svět (Karel Franta je autorem jeho loga), Sluníčko, Čtyřlístek nebo Ohníček.
Právě do posledně jmenovaného časopisu napsal a namaloval hravé příběhy z Vinnetouova dětství. Oblíbeného komiksu Malý Vinnetou vyšlo devětačtyřicet epizod. Následoval cyklus dalších dětských komiksů: SOS (1967, Pionýr), Strašidýlko Kuk (1969, Sluníčko) nebo Návštěva z pralesa aneb Tarzan, synek divočiny (1975-1976, Pionýr). Všechny tyto příběhy na pokračování mu v roce 2013 souborně vydalo nakladatelství Albatros v Knize komiksů. „Obrázky pro děti pokládám za nesmírně důležité. Je to první setkání s uměním, jejich vstupenka do galerií,“ říká Franta.
Výběr z ocenění:1974 - Čestné uznání / Nejkrásnější kniha |
Od první poloviny 80. let se více soustředil na knižní ilustraci. I zde byl velmi úspěšný, jeho kresby lze najít ve více než dvou stech knihách pro děti. Ilustroval knihy Jiřího Havla, Pavla Šruta, Rudolfa Čechury, Marie Kubátové, Jiřího Žáčka, Václava Čtvrtka, Ilony Borské a mnoha dalších. Známé jsou jeho ilustrace ke knihám Františka Nepila, se kterým jej pojilo velké přátelství. Vedle ilustrování také maluje. Hlavním námětem jeho obrazů je hudba. „Hudební nástroje kreslím rád. Poznával jsem je důvěrně od mládí, protože jsem vyrůstal v muzikantském prostředí. Nikdy jsem je neviděl jako pouhé předměty. Slyšel jsem je znít v tatínkových rukách na svatbách, tancovačkách, v průvodech i na pohřbech. Jsou pro mne živé organismy plné vzpomínek, a proto je kreslím někdy jako nevěsty, někdy jako maminky s děckem, ale také jako vdovy,“ dodal výtvarník iDNES.cz. V současné době se připravuje jeho kniha s verši, plná hudebních nástrojů. Výtvarník je také autorem řady poštovních známek.
V roce 1986 Karel Franta obdržel od organizace UNICEF cenu Grand Prix za nejlepší ilustraci a v roce 1994 byl zapsán na čestné listině IBBY, mezinárodního sdružení pro dětskou literaturu. Tato ocenění patří k největším, které mohou výtvarníci ve světovém měřítku získat. Karel Franta uspořádal mnoho výstav u nás i v zahraničí. S manželkou Alenou žijí na pražské Hanspaulce. Obě jejich dcery i vnučka se výtvarné činnosti věnují také.
(Doplnění: Grafik Karel Franta zemřel ve středu 19. července 2017. Bylo mu 89 let.)
