RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

  16:54aktualizováno  16:54
Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se stovkami dalších „kulaků“ odvážejí z Tatarstánu neznámo kam, netuší, že je opět těhotná.

Ilustrační foto | foto: memorial.ru

Manžela zastřelil rudý komisař Ignatov, správný sovětský člověk. Ti dva jsou hlavními postavami pozoruhodného románu Zulejka otevírá oči, jehož autorkou je tatarská spisovatelka Guzel Jachina.

Zulejka se s manželovým vrahem setkává znovu ve vlaku vypraveném na nekonečnou cestu. Ignatov je sice ochoten splnit vše, co po něm režim žádá, ale přece jen se trochu pozastaví nad přeplněnými vagony, do nichž mu k „občanům přesídleným“ napěchuje náčelník stanice v Kazani ještě skupinu „bývalých lidí“ – intelektuálů z Leningradu. „Nic si z toho nedělej,“ utěšuje poněkud cynicky Ignatova, „během několika týdnů jich ubude, do prdele. Pojedeš nalehko.“

Na břeh sibiřské řeky Angary po šestiměsíčním potulování vlaků po kolejích a potopení lodi, která měla přesídlence dopravit po vodě z Krasnojarska dál, dorazí skupinka tří desítek lidí. Nic tam není a skoro nic nemají. A v téhle pustině porodí Zulejka synka Jusufa. Když jí dojde mléko, nechá ho sát vlastní krev. A Jusuf přežije, dočká se roku 1946, kterým se román uzavírá. Na břehu Angary stojí v té době už slušně vybavená vesnice, jedna z těch sibiřských pracovních osad, kde se mají „vykořisťovatelé naučit proletářské práci“. Ti, kteří zůstali naživu, se to naučili, co jim zbývalo.

Zulejka otevírá oči

autorka:

nakladatel: Prostor

překlad: Jakub Šedivý

407 stran, 357 Kč

Hodnocení­: 90 %

Kniha ověnčená několika ruskými literárními cenami je strhujícím příběhem o síle mateřské lásky a lidské schopnosti vzepřít se i nejkrutějšímu osudu. Je psána lehkým stylem, Jachina nezapře, že vystudovala scenáristiku, ale pod stylistickou lehkostí se skrývá znechucení a zloba nad časy, kdy člověk nebyl ničím víc než otrokem. Ať už v patriarchální rodině jako Zulejka v rodné vesnici, nebo jako miliony lidí vyháněných z domovů a nucených budovat si novou a navíc ubohou existenci v neznámých krajích.

Některé postavy knihy jsou doslova fascinující, třeba lékař Volf Karlovič, kdysi renomovaný profesor univerzity, nebo malíř Ikkonikov, jenž osadní klub vyzdobí výjevy z Paříže a náčelníkům namluví, že jde o ilustrace Moskvy.

Závěr zdánlivě vzbuzuje naději. Ale my víme, co občany Sovětského svazu po roce 1946 ještě čekalo.

  • Nejčtenější

Ondřej Vetchý posílí Cimrmany, ač ho po škole nejprve jako herce zapudili

Do své 52. sezony vstoupilo Divadlo Járy Cimrmana po smutném létě, kdy brzy po sobě odešly jeho dvě výrazné tváře. I...

PRVNÍ DOJMY: Křepčení na hrobě, nebo pocta? StarDance začala Gottem

Muselo to být ošemetné rozhodování. Totiž jestli první díl StarDance, který náhodou vyšel na den státního smutku,...

Vivat Vlasta! Do „života čtvrtého“ vyprovodil Chramostovou dlouhý potlesk

Státní hymna a dlouhotrvající potlesk v zaplněném Národním divadle vyprovodily zesnulou herečku Vlastu Chramostovou....

RECENZE: Eurokriminálka Princip slasti. Cestopis zabírá líp než vražda

Části ženských těl poházené po třech městech mají účel i efekt. Horší je, že vyšetřovatelé z daných zemí se v...

RECENZE: Angelina Jolie a Michelle Pfeifferová vedou Hru o trůny tchyní

Pět let po prvním snímku se Angelina Jolie a Elle Fanningová vracejí do rolí kouzelné vládkyně temných blat a její...

Premium

Ekologický experiment, který nevyšel. Billa ruší papírové tašky

V posledních letech velké obchodní řetězce jeden po druhém zpoplatňovaly, později i rušily igelitové tašky, které...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Premium

K jídlu suchý chleba, místo chráničů molitan. Zpověď Pastrňákovy mámy

Příběh jak z hollywoodského filmu. Marcela Ziembová je máma hokejové hvězdy světového formátu Davida Pastrňáka, kterému...

  • Další z rubriky

Sázkaři věří autorkám. Letos se předávají dvě Nobelovy ceny za literaturu

Bookmakeři mají jasno. Nobelovu cenu za literaturu letos získá žena. Do top desítky se nezvykle probojovali jen tři...

Cestu do Narnie, Bradavic i Země Nezemě podniká Atlas literárních míst

Publikace s názvem Atlas literárních míst je přesně typem knihy, jaká má největší potenciál uspět u čtenářů na podzim...

Premium

Vondruška o nové knize: Někomu mluvím z duše, pro jiné jsem hanebný

S historickými romány o Přemyslovcích či husitech slaví velké úspěchy, stejně jako s detektivkami o Oldřichovi z...

RECENZE: Stárnout znamená naučit se ztrácet, tuší znovu skvělá de Viganová

Loni loajalita, letos vděk. Francouzská spisovatelka Delphine de Viganová se s každou novou knihou noří dál a dál do...

Najdete na iDNES.cz