JIŘÍ TVRZNÍK: Komik se vrací (Nakladatelství XYZ)
Vzpomínání Františka Filipovského, které je rozšířenou verzí knihy vydané už na začátku 80. let, je příkladem „staré dobré školy“ hereckých autobiografií. Je sice prošpikováno takzvanými „historkami“, zároveň si ale udržuje noblesu, je vzdáleno rabijátskému egoismu. A nechybí mu ani to, co typ čtenáře zhlouplého dnešními knihami o takzvaných celebritách, bude unavovat, ale skutečnému zájemci o české divadlo poví mnoho zajímavého: vsazení do dobových a společenských souvislostí či vyprávění o lidech dávno zapomenutých.
JAROSLAV KŘÍŽENECKÝ: Eva Olmerová (Nakladatelství XYZ)
„Olmerová? To je téma pro Francise Scotta Fitzgeralda, na to já bych si netroufl,“ cituje autor knihy v samém úvadu textaře Pavla Vrbu. Kříženecký si nakonec troufl a podařilo se mu z nelehkého tématu vybruslit vcelku zdatně. V knize sice najdeme pár nepřesností či subjektivně nahlédnutých faktů, autor ale napsal knihu příjemně odlehčeně, a přitom informačně bohatě. Po přečtení se ale stejně nezbavíte dojmu, že románové zpracování tohoto neuvěřitelně „bluesového“ osudu by bylo ještě lepší. Jenže Fitzgerald už nežije...
LUBOŠ NEČAS: Irena Kačírková. Krásná, ale nešťastná (Ikar)
Je určitě dobře, když kniha připomíná právě Irenu Kačírkovou, herečku nezáviděníhodného osudu, která svým šarmem dodnes uchvacuje diváky starších českých filmů. Přece jen by si ale zasloužila lépe literárně zvládnutou poctu. Autor se sice vyhýbá honbě za lacinými senzacemi, odér bulvární praxe se však místy nad knihou vznáší - vlastně už počínaje samotným názvem. Vítaným bonusem je přehled hereččiných rolí v divadle i filmu s výňatky recenzí.
MARIÁN LABUDA, JÁN ŠTRASSER: Herec je stále na očích (Nakladatelství XYZ)
Příjemně nenásilné přátelské rozmlouvání známého slovenského básníka a novináře s populárním „československým“ hercem. Svým způsobem zde platí, byť v modernější a formálně „žurnalističtější“ variantě, totéž co o svrchu zmíněné knize o Františku Filipovském. Labuda je navíc člověkem výrazně se zajímajícím o dění mimo svou profesi a jeho názory rozhodně nejsou jen „nutným zlem“ jiných podobně pojatých knižních rozhovorů.
MARTIN HILSKÝ, LUDMILA KORECKÁ: Když ticho mluví (Portál)
Autorka knižního rozhovoru s naším nejznámějším překladatelem z angličtiny a odborníkem na dílo Williama Shakespeara je tazatelkou velmi dobře informovanou v oboru své „oběti“ - a to je alfou i omegou této knihy, jejíž menší část se zabývá Hilským samým, většina prezentuje často i poměrně neortodoxní překladatelovy pohledy na shakespearovskou problematiku. Pro velké ctitele alžbětinského klasika je přečtení této knihy nezbytností, pro ostatní zdrojem zajímavých informací a podnětů.
MIROSLAV DONUTIL: Pořád se něco děje (Deus/Brána)
Je to jako s dobrou písničkou, která se stane velehitem: napřed se vám zalíbí, s radostí si ji pobrukujete, ale ve chvíli, kdy její rotace na rozhlasových vlnách dostoupí vrcholu, začnete na ni být alergičtí. Totéž se „podařilo“ herci Miroslavu Donutilovi, jenž se bohužel stal karikaturou sama sebe. Kdysi býval vtipný a zábavný - bylo to nové. Ale dnes? Všechny ty stokrát omleté historky o bohémském životě Na provázku, vyprávění o Rudym Kovandovi, Frantovi Kocourkovi... Opravdu to ještě někoho zajímá?
MAREK EBEN, JIŘÍ JANOUŠEK: Na plovárně 3 (Reader´s Digest Výběr)
Kniha, která - stejně jako stejnojmenný televizní pořad, jehož 26 dílů sem bylo přepsáno a upraveno - zdánlivě vypovídá o těch, kteří byli tázáni, avšak ve skutečnosti je i velmi dobrou navštívenkou tazatele. Patří sice k dobrému tónu chválit Marka Ebena jako gentlemanského, zasvěceného a nevtíravého průvodce rozhovory s většinou mimořádně zajímavými osobnostmi různých oborů (v této knize například Helena Illerová, Milan Kňažko, Jiří Anderle, Miroslav Vitouš, Dana Zátopková, Madeleine Albrightová, Richard Müller atd.), jak ale o něm hovořit jinak, když takový opravdu je?
