Zabiják Anders (65 %)
Řekněme hned, že Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel), jak zní celý název nové knihy Jonase Jonassona, nedosahují ani kvalit, ani půvabu Stoletého staříka a Analfabetky. Nicméně přesto značně rouhačský příběh nevěřící farářky Johanny, bývalého recepčního z bordelu a dobromyslného trojnásobného vraha Anderse, právě propuštěného z vězení, za přečtení stojí.
Jak kvůli líčení výnosné, byť zcela pochybné obchodní činnosti, do níž se tato trojice podvodníků pustí, tak kvůli jejich bizarním charakterům.
Ve vymýšlení praktik, jak obrat bližního o peníze, když po předcích nic nezbylo, je Jonasson nepřekonatelný. A vtip mu ani tentokrát nechybí. Knihu, která se dá číst i jako podobenství o víře a jejím nedostatku, vydalo nakladatelství Panteon.
Tma (80 %)
Varování: nečíst před spaním. Ve třetím románu Bernarda Miniera s vyšetřovatelem Martinem Servazem se střídají stránky děsu s ještě větším děsem, a to nejen ve snech o jeho bývalé lásce Marianne, které Servaze pronásledují. Jedinou útěchou muže, jenž se momentálně léčí na klinice pro policisty trpící syndromem vyhoření, je hudba Gustava Mahlera.
Jenže kdosi chce, aby zase začal pracovat, a pošle mu klíč od hotelového pokoje, kde před rokem spáchala jedna umělkyně sebevraždu. A o sebevraždu, kterou se údajně hodlá sprovodit ze světa jistá žena, jde i v dopise, který dostala rozhlasová reportérka Christine. Poněvadž podle neznámého autora příslušně nezareagovala, čelí hrozbám a výhrůžkám, až se její život zhroutí. Psychologicky propracovaný Minierův thriller o manipulaci a podrazech s perfektní zápletkou vydalo nakladatelství XYZ.
Děti hněvu (65 %)
Když se na ostravské periferii najde dokonale vypreparovaná mrtvola muže, podezření záhy padne na místního podivína. Ale policisté Turková a Vejnar tuší, že případ tak jednoduchý není, a vyšetřování to potvrzuje.
Temná a drsná detektivka Nely Rywikové, v níž se osudy úspěšných - podnikatele Daniela a političky Jany - proplétají s beznadějí gamblera Pavla, jeho otce a sestry, připomíná stylem i sociálním pozadím severské krimi. Autorka je z Ostravy a prostředí, o němž píše, dobře zná. Jistě, určitým klišé se nevyhnula, ale Děti hněvu rozhodně nejsou černobílé, čtenářovy sympatie i antipatie oscilují mezi oběma tábory. Řešení je sice předvídatelné a možná vyvolá určité rozpaky, ale neurazí. Vydalo nakladatelství Host.
