V lesíku nedaleko Paříže je objeven zavražděný muž a jeho pes a v blízkém jezírku zohavené pozůstatky čtyř lidí. A jak přibývá stránek, přibývá i mrazivé hrůzy. Neboť Francií se postupně šíří nový agresivní virus chřipky, který snadno přeskakuje z ptáků na lidi, a ohrožuje i další země. A spolu s ním se zrodil i jiný nebezpečný virus definovaný autorem: virus strachu. Ten je nám dnes důvěrně známý.
Thilliez si jako motto vybral citát z Dantova Pekla: Vy, kteří vstupujete, zanechte všech nadějí. Ale to přece nesmí v tomto případě platit. Takže v laboratoři zkoumá mikrobioložka Amadine Guerrinová s kolegy virus, zatímco kriminalisté Franck Sharko a Lucie Henebellová pátrají po vrazích. Je to jakýmsi podivným způsobem propojeno. A situace je komplikovaná, policejní počítačový systém napadl hacker a chřipka útočí na další a další lidi. A občas se objevuje záhadný muž, oděný jako doktoři v dávných časech morových epidemií: v černém a s jakýmsi jakoby ptačím zobákem. Jeho spojitost s katastrofou je pro kriminalisty stále evidentnější.
V Pandemii se potkávají – a střetávají - nejrůznější charaktery od vědců, lékařů, počítačových expertů a policistů po zločince. A rozličné je i prostředí, v němž se vede pátrání a boj proti epidemii – od laboratoří či nemocnic po pařížské podzemí, které je líčeno s děsivou autenticitou. Linie vyprávění se prolínají, chvílemi je to až nepřehledné a překombinované, ovšem všechny detaily nakonec Thilliez hezky srovná, i díky tomu, že při psaní úzce spolupracoval s odborníky z Pasteurova ústavu.
PandemieFranck Thilliez přeložil Jiří Žák 2021, XYZ, 520 stran |
Strach ze čtenářovy mysli ovšem neodstraní, zvláště v souvislosti s tím, co prožíváme nyní. V originále vyšla Pandemie v roce 2015 (česky ji v těchto dnech vydalo nakladatelství XYZ v překladu Jiřího Žáka), z Thillieze se nechtěně stal tak trochu věstec.
A také muž, který varuje. Román sice končí v určité naději, avšak stále bychom měli mít na paměti autorova slova: „Viry a bakterie existovaly dávno před příchodem člověka a buďme si jisti, že přežijí i dál. Jen po této Zemi procházíme. Jsme pouze jeden z druhů mezi ostatními. A nejsme zrovna nejlíp adaptovaní.“
