V úvodu knihy Náčelník Aleš Palán uvádí zajímavost, že když před časem na Facebooku uspořádal neoficiální anketu týkající se knihy, která svého čtenáře zásadně ovlivnila, zdaleka nejvíce bodů nečekaně posbíraly Karpatské hry Miloslava Nevrlého. Tedy specifický romantický cestopis, který se za minulého režimu šířil kopírováním a mezi milovníky rumunských hor dosáhl až kultovního statusu. Palán, tedy autor oceňovaných knih o samotářích Raději zešílet v divočině či Jako v nebi, jenže jinak, tak měl další motivaci sepsat s tímto doyenem Liberecka a českého skautingu rozhovorovou knihu.
Pan Nevrlý pozornost nevyhledává a ke vzpomínkové knize jste jej musel dlouho přemlouvat. V úvodu Náčelníka píšete, že jste na něj použil malou lest s rozhovorem, který byl příliš dlouhý na web a příliš krátký na knihu – jak na to reagoval? Bránil se nadále přípravě knihy?
Míla říká, že je to moje salámová metoda. Ano, je to trochu tak, přesvědčoval jsem ho k práci na knize rozhovorů krok po kroku, ale nebyla to z mé strany žádná připravená strategie, jen jsem o dialog s ním velmi stál. Míla se do něj nikdy nehrnul a nakonec mi zkrátka vyšel vstříc. Myslím, že je to dostatečná motivace, možná ta největší: udělat něco kvůli příteli.
Nejkrásnější bylo, že při otvírání těch starých dveří neprojevil žádný sentiment, jen mě chatou provedl a popsal, kde co bylo a kde co je. Mám dojem, že sentiment škodí plnosti citu a tohoto škůdce Míla zkrátka nepěstuje.
