Dobrodružné romány Karla Maye milují stovky milionů nadšenců po celém světě. Filmy podle jeho příběhů vidělo ještě více lidí, kteří díky nim vědí, že čisté svědomí je nade vše a každé zlo stihne trest.
Aspoň tak to hlásají Rudý gentleman Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand, nejoblíbenější postavy proslulých „mayovek“. Jenže jejich autor se tím sám neřídil, byl to potížista od narození. Karel May, který se narodil 25. února 1842, coby páté dítě chudičké tkalcovské rodiny ze saského Podkrušnohoří měl trpět poruchou zraku a křivicí. Aby pořád nehladověl, pomáhal obstarávat jídlo všelijak.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Kvůli drobné krádeži šesti svíček ho později „vyšoupli“ ze studia učitelského semináře ve Waldenburgu. O vánočních prázdninách 1861 byl dokonce zatčen pro zcizení hodinek svého spolubydlícího.
„Byl jsem jako šílený a hodinky jsem zapřel. Při prohlídce byly ovšem nalezeny. Lež mne měla zachrániti, avšak zničila mne. Ale to dělá každá lež. Byl jsem... zloděj!“ přiznává už coby slavný spisovatel ve své autobiografii. Dostal šest neděl kriminálu a už se to s ním vezlo.
Životopisci hovoří o jeho psychické poruše. „Svět mne připravil o mou budoucnost, o štěstí mého života. Mohl jsem se pomstít? Čím? Zůstanu tím, čím mne svět udělal, totiž zločincem,“ osnoval May pomstu. Na příštích patnáct let se proměnil v podvodníka, který od krejčího odchází s nezaplacenou garderobou, kožešníka připraví o zboží, v policejním převleku zabavuje „padělané“ peníze, krade koně, biliárové koule, v Čechách vystupuje pod falešným jménem jako majitel plantáží na Martiniku. Za své činy pak vyfasoval čtyři roky natvrdo ve waldheimské káznici.
Až v roce 1875 se Karel May stal redaktorem časopisů a v polovině října zveřejňuje povídku Old Firehand, první příběh s Vinnetouem, náčelníkem Apačů. Třebaže měl zase potíže, když tvrdil, že americký Divoký západ sám procestoval, přece jen jeho kariéra vzala obrat, který mu zajistil nehynoucí obdiv fanoušků.
 |
Patří k nim třeba někdejší kulturista, herec a guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger. „Karel May napsal moje oblíbené příběhy. Byl to Němec, který do té doby nikdy neviděl skutečného kovboje nebo indiána. Napsal však fantastické příběhy o moudrém apačském náčelníkovi jménem Vinnetou a jeho kovbojském příteli Old Shatterhandovi. Daly mi silnou lekci o tom, jak spolu vycházet navzdory rozdílům, ale co je důležitější, otevřely můj svět a umožnily mi nahlédnout do Ameriky,“ zamýšlel se Schwarzenegger, rakouský rodák od Štýrského Hradce.
„Pořád nechápu, jak mohl Karel May vykreslit tak neuvěřitelný obraz něčeho, co nikdy neviděl, ale vím, že kovbojské příběhy mě okamžitě zaujaly a vzbudily ve mně zájem dozvědět se o Americe všechno, co jsem mohl,“ dodal.
Vzor pro nacistické generály
Dobrodružné knihy Karla Maye si ale užíval i Adolf Hitler, diktátor nacistického Německa a masový vrah. Novinová zpráva z roku 1933 uvádí: „Na jeho poličce jsou politické a vládní publikace, brožury a knihy o zdraví a chovu německých ovčáků. A pak – poslouchejte, němečtí chlapci! – série knih od – Karla Maye!“ Historik Joachim Fest v Hitlerově biografii potvrdil, že diktátor opravdu rád četl „mayovky“. Proslýchalo se, že dobrodružné příběhy německého romanopisce vůdce také doporučil svým generálům. Idealizovaný vzor Vinnetoua měl sloužit jako příklad dokonalého válečníka a vysněného Árijce.
Před Vánoci 1897 se pětapadesátiletý Karel May „uklidil“ do hotelu Herzig (Srdíčko) v Brné, nynější součásti Ústí nad Labem. Nacházel tam pohodu pro svůj nový román. Za pět neděl napsal část ze 620 stran příběhu nazvaného Vánoce. V románu z pěší túry po Krušných horách se objevují jak Vinnetou, tak Old Shatterhand. Samozřejmě až po přenesení děje do Skalistých hor.
Karel May sice půl života zasazoval své příběhy do exotických zemí, ale na delší cesty se vydal jenom dvakrát. V roce 1900 mířil přes Orient na Sumatru. Tak ho to otrávilo, že putování do Ameriky odložil. V roce 1908 se svou ženou Klárou podnikl turistickou cestu přes New York k Niagarským vodopádům a do Chicaga. Byl to jiný svět než ten, o kterém psal.
