Jak a proč jste se musel právě vy stát nesprávným živým?
V knize vyprávím o událostech, které se odehrály v prosinci 1944 v Buchenwaldu. Jde v nich o hledání mrtvého, který by byl odvezen do krematoria pod mým jménem a jehož jméno jsem si byl nucen vypůjčit, abych mohl přežít: musel jsem na ošetřovnu, kde jsem se osmačtyřicet hodin skrýval mezi mrtvými a umírajícími. Na vedlejším lůžku umíral jeden mladý Francouz, s nímž jsem si skutečně vyměnil jméno. On zemřel jako George Semprún. Bylo zkrátka třeba najít někoho, kdo by se mi dost podobal, aby SS nebylo nic podezřelé.
Proč vlastně?
Tehdy nacisté mezi vězněnými pátrali po účastnících francouzského hnutí odporu - po Francouzích či Britech - a okamžitě je čekala poprava. A já byl jedním z nich...
Co vy sám považujete za to nejhorší ve vlastní minulosti?
Spíše než o tom nejhorším bych raději hovořil o tom nejdůležitějším. Paradoxně pro nás nebyl tím zcela nejhorším v koncentračním táboře hlad, zima nebo nedostatek spánku, i když to bylo kruté a tvrdé. Ale měli jsme stále naději a byli jsme odhodláni bojovat.
Tím nejstrašnějším nebylo nic tak spektakulárního: promíchanost všech se všemi a nedostatek jakéhokoliv soukromí. Všechny životní potřeby se odehrávaly před zraky ostatních a tomu, aby se člověk vytrhl z táborové světa, sloužil například zpěv nebo přednes básní ztišeným hlasem.
S čím se nejhůř vyrovnáváte v dnešní době?
Těžce se srovnávám s nerovností v její často téměř absolutní vyhrocenosti. Je tu nerovnost vědění, a je to strašlivá nespravedlnost. Lidé, kteří jsou kultivovaní, vzdělaní, a na druhé straně lidé, jimž se vědění nedostává. Je tu samozřejmě také sociální nerovnost. Ale nejhůře se vyrovnávám s nerovností v její každodenní podobě: nerovnost vyplývající z nerovného vztahu jednoho člověka ke druhému. Panování nerovnosti a panovačnost toho, kdo ovládá, dominuje. To se projevuje zcela banálně u šéfa dílny ve fabrice stejně jako u politika.
Je ve vás více Španěla, nebo Francouze? Se kterou z těchto svých nedílných součástí se identifikujete ve větší míře?
Jsem skutečně zcela bilingvní a zároveň zcela rozdělený a schizofrenní. V jednu chvíli se cítím být více Španělem než Francouzem, ale v následujícím okamžiku si připadám právě opačně. V podstatě se dnes už cítím tak trochu jako Francouz, který se oženil se Španělkou v Paříži.
|
Rodina Jorgeho Semprúna (1923) emigrovala za španělské občanské války do Francie. Semprún studoval na Sorbonně filozofii a německou kulturu, po okupaci Francie se zapojil do komunistického hnutí odporu. V roce 1943 jej zatklo gestapo a byl odvlečen do Buchenwaldu. Tyto zkušenosti podnítily vznik románu Velká cesta (1963). Po vyloučení z komunistické strany (1964) se intenzivně věnoval psaní. Vydal autobiografii Psaní nebo život (1994), knihu rozhovorů s Elie Wieselem Nelze mlčet (1999) či titul Ten správný mrtvý (2001). Semprún je i autorem řady scénářů, ze spolupráce s režisérem Costou-Gavrasem vznikl podle svědectví Arthura Londona film Doznání (1970). V letech 1988-1991 byl ve Španělsku ministrem kultury v socialistické vládě Felipeho Gonzálese, nyní žije v Paříži. |
 Francouzský spisovatel španělského původu Jorge Semprún. |
