Nyní už je však příběh Lile a Eleny uzavřen, na jaře vyšla poslední, čtvrtá kniha s podtitulem Příběh ztracené holčičky. A ani po více než třiceti letech své kariéry Ferrante stále neopustila záměr, se kterým nakladatele v začátcích seznámila, nikoliv který mu navrhla.
Jeho obsahem nebylo nic jiného než požadavek na téměř nulovou publicitu. Neodhalí svou identitu, nebude dávat rozhovory (s výjimkou pár psaných) a rozhodně neplánuje objíždět tiskové konference. „Udělala jsem dost už tím, že jsem knihu napsala. Dále mě už to dílo nepotřebuje,“ obhájila si strategii, která podle všeho zafungovala skvěle.
Na přetřes přichází vztah matky a dcery
Nakladatelství Prostor nyní vydává autorčin do češtiny dosud nepřeložený debut Tíživá láska. V originále vyšel už v roce 1991 a odehrává se v Neapoli, odkud podle všeho Ferrante pochází.
Román odkazuje ke vztahu matky a dcery, který, jak kniha dokazuje, bývá v Itálii často složitý, pokud se dcera musí dělit o matčinu pozornost s otcem a bratry. Přesto je to právě hlavní hrdinka Delia, která se po podivné smrti matky vydává z Říma do svého rodného města, aby se postarala o pozůstalost a dlouho odkládané záležitosti.
Nakonec se však musí potýkat s mnohem osobnějšími věcmi než byrokratickými nezbytnostmi. Potkává svou lásku z mládí, vzpomíná na dětství, snaží se najít klíč ke vztahu se zesnulou matkou a pátrá, co přesně stálo za jejím úmrtím. Stejně jako předchozí knihy i Tíživou lásku přeložila Alice Flemrová.