Jejím autorem je jeden z nejznámějších syrských spisovatelů dneška Chálid Chalífa. Chalífovi je sedmapadesát a narodil se nedaleko staroslavného Aleppa, ze kterého jsou dneska tragické ruiny. Ostatně zruinované jsou i všecky hlavní postavy jeho příběhu. Jsou tři plus jedna. Tři živí, jeden mrtvý. Tři děti a otec.
Ty postavy jsou typizované. Dcera žije v bludu o vlastní kráse a osobnostní výjimečnosti, o své neodolatelnosti a důležitosti. První syn je slaboch a srab, nešťastník, kterému se toho v životě moc nepovedlo. Druhý syn je pak grobián, který chtěl žít samostatně, nezávisle na rodičovské autoritě, ale jeho plán zkrachoval. Zkrachovali nakonec všichni, ztratili, co mohli, a nezískali nic.
A otec? Ten právě zemřel. Sourozenecký trojlístek pak kývne na jeho poslední přání a vyrazí s ním na několikadenní cestu autem, aby ho pohřbili v daleké vsi, po boku jeho sestry. Jenže je válka, takže cesta je plná překážek, hlavně ze strany surového a cynického vládního vojska, které buzeruje, mučí a vyvražďuje v zemi, kdekoli se jí namane, kdekoli je sebemenší podezření z nějakého odporu.
A protože otec byl revoluční typ, nemají to s ním děti na cestě snadné. Když vojáci jeho lehce zasmrádlou mrtvolu zatknou, je jasné, že Chalífa není ve svém vyprávění totálně bezútěšný – že má taky solidní smysl pro absurdní humor.
Smrt je dřinaChálid Chalífa přeložila Jitka Jeníková Akropolis, 2021, 188 stran |
Ta bezútěšnost ale vítězí. Sourozenci totiž během cesty rekonstruují své vlastní dějiny: osobní pády a osobnostní krachy. Smůlu a neštěstí, nespokojenost a nenávist. Vzájemné odcizení. Prostě samá negativa. V negativních kulisách: noc a déšť a válkou totálně rozmlácená krajina. Vybité, spálené vesnice, zbytky mrtvol lidí i zvířat, ohryzané na kost divými psy. Výjevy jako z apokalypsy, kdy smrt je vysvobozením. Šílené, pekelné scény, v nichž z člověka vyvěrá naprosto neuvěřitelné, monstrózní zlo. Spuštěné jedním náboženským fanatikem, jeho ubohou totalitní mentalitou, uvízlou hluboko ve středověku.
Ta kniha je tiše, ale naléhavě kritická. A přitom autor nežádá moc: trochu spravedlnosti, trochu svobody. Ne všude na světě je to ale možné. Je důležité to vědět.
