John le Carré - Agent na cizím hřišti
Jako v knize, kterou vydal le Carré loni, ve svých osmaosmdesáti letech: v románu Agent na cizím hřišti.
Le Carré je v Česku pojem od kraje sedmdesátých let. A kdo jeho práce nečetl, měl šanci vidět adaptace v televizi nebo v kině. Mimochodem solidně obsazené: ve filmech podle jeho knížek si zahráli třeba Anthony Hopkins, Gary Oldman, Philip Seymour Hoffman nebo Sean Connery a Pierce Brosnan; ti dva posledně jmenovaní se svého času navlékali s úspěchem i do role zmíněného Bonda.
Co je ten „agent na cizím hřišti“ zač? Hlavní postavy jsou v příběhu dvě: Nat a Ed. Prvnímu táhne na padesátku, druhý je o polovinu mladší. První by už nejradši do důchodu, ale dostane nový post. Ten druhý se mu pak jednou připlete do cesty na mači badmintonu. Stanou se z nich víc než známí. Jenže oba to na sebe trochu hrají, každý je vlastně ještě někdo jiný. A když se ukáže, že rub má i svůj líc, je oheň na střeše.
Vývoj příběhu je dost očekávatelný, čtenář může úspěšně hádat, jak to půjde dál, po prvních pár desítkách stránek. Ale to je obecné riziko akčních a špionážních příběhů, detektivek a thrillerů. Takže spisovatel musí přihodit něco víc. Že le Carré zvládá řemeslo na výbornou, to se rozumí samo sebou. Brilantně střižené dialogy, strohé a dynamické popisy. Ještě aby ne, když má s tajnými službami MI5 a MI6 víc než desetiletou pracovní zkušenost.
Střílí si z politiky i ze sebe
Ale je toho víc, proč nejde le Carrého jen tak odmítnout. Nat reprezentuje minulé, respektive odcházející: starou dobrou Anglii s klasickou kopírkou a psacím strojem. Svět, který je přehledný a jasný. Zatímco Ed, bručoun a rozhněvanec, hraje za přítomnost. Je nespokojený s politikou nalevo napravo. Autor si dal na jeho řeči záležet. Když se probírají globální napnelismy mezi Ruskem a Amerikou, padne hláška o Trumpovi, který „dělá Putinovi čističe hajzlů“.
Agent na cizím hřištiautor: John le Carré nakladatel: Argo překlad: Veronika Volhejnová |
Stejně jako si le Carré střílí z politického panoptika, střílí si i sám ze sebe. Přiznává, že autorsky jede pořád podle stejného mustru: „Když člověk špehuje dost dlouho, show se začne opakovat.“ A když čtenář trochu tone v různých odbočkách a zdlouhavých popisech, pomůže mu replikou: „Nejsem si jistý, proč zrovna tuhle příhodu líčím tak dopodrobna.“ Díky téhle sebereflexi získává jasně body navíc.
A je tu ještě obecné pozadí: proměnlivé dějiny. Autor je totiž pamětník. Do tajných služeb nastoupil zkraje padesátých let, první knížku vydal v roce 1961. V jeho příběhu rezonují dějiny posledního století: od prvních tajných fízlů v sovětském Rusku přes válku ve Vietnamu po komedii zvanou brexit. Na čí straně John le Carré stojí, je jasné z profilů Eda i Nata. Na čí straně nakonec stojí čtenář, je snad už jasné taky…
