Ve čtvrtek 23. května pořádáte v Národním domě na pražských Vinohradech velký koncert plný zvučných jmen. Ten jste si nadělila k pětačtyřicátým narozeninám.
A nejen k nim. Na koncertě se promítne těch devatenáct let, které jsem strávila ve společnosti Petra Hapky a Michala Horáčka.
Jak jste si postavila svůj současný band?
To bylo za korony. V té době jsem jen streamovala, to byl člověk rád, že si vůbec mohl zazpívat. Tajně jsme se scházeli ve studiu. Skončil stream, už jsem byla na odchodu, když jsem uslyšela piano. Seděl u něj kluk, který nám předtím zvučil. „Můžu si s vámi zazpívat?“ zeptala jsem se ho a on na to: „Jasně! Co dáme?“ A co znají všichni muzikanti na světě? Summertime. A tak jsem našla pianistu Honzu Krupičku, zvaného Křupíno. On položí ty svoje ruce na klaviaturu a vy máte pocit, že tam sedí Petr Hapka.
Netvrdím, že každý musí projít peklem, aby mohl zpívat šanson. Ale je cítit, když tam nějaký prožitek máte.
