Jedním z posledních a dlužno dodat, že nejzajímavějších, je mladý Mexičan Rolando Villazón, který nedávno vydal své debutové sólové albumna značce Virgin Classics.
Mezníkem v jeho životě se před několika lety stalo vítězství v soutěži Operalia, založené Plácidem Domingem, který také - jakožto operní šéf v Los Angeles - svému krajanovi pomáhal při prvních krocích v operním světě.
Od té doby už Villazón debutoval v newyorské Metropolitní opeře i v londýnské Covent Garden a jeho kariéra nabírá obrátky.
Po poslechu nahrávky je jasné, že světové scény se o mladého tenoristu budou čím dál víc přetahovat.
A to si Villazón vybral obecně známá čísla, proslulá ve špičkových interpretacích, jako jsou árie z Donizettiho Nápoje lásky a Lucie z Lammermooru, z Verdiho Dona Carlose a Rigoletta, z Pucciniho Bohémy a dalších. Naštěstí má však co nabídnout.
Především neobyčejně příjemný, měkký a temný hlas, který se třpytí velkým leskem a může se opřít o dokonalý základ. Mimořádně kultivovaný přednes prozrazuje fantazii a citlivost pěvce-básníka a dokonalé, lahodné frázování dodává italským číslům onen pravý švih a kouzlo lehkosti a samozřejmosti, bez čehož se zpěv stává dřinou pro zpěváka i pro posluchače.
Na to, jak osobitý je Villazón, působí doprovodná hra Mnichovského rozhlasového orchestru pod taktovkou Marcella Viottiho možná až příliš rutinně, ale to nic nemění na skutečnosti, že na operním nebi vychází další tenorová hvězda. Kéž by vydržela zářit.
