Ovšem i streamy mají své přednosti. Umožňují třeba sledovat práci rukou virtuosů. „Globální“ dostupnost přenosů pak může být přínosná pro mladé domácí interprety, jako byl letos Marek Kozák, jenž na sebe upozornil spíše lyrickým, současně však technicky náročným programem. Kvalitní výkon odvedla i Slávka Vernerová. Švýcar Francesco Piemontesi zaujal mimo jiné volbou Pěti variací na Schubertovo téma od Helmuta Lachenmanna.
Nicméně byl to recitál Julianny Avdějevy, při jehož sledování člověk nejvíc litoval, že nesedí v sále. Ruská vítězka Chopinovy soutěže z roku 2011 hrála Chopina a Prokofjeva s fantazií, bezprostředností a hloubkou emocí, jimž notebook rozhodně nestačil.
A ještě jeden výkon, moderátorský, díky streamům vystoupil do popředí: Ivo Kahánek v krátkých rozhovorech dokázal, že ví, na co se kolegů zeptat, a že nezůstává u povrchně univerzálních otázek.
Festival by měl uzavřít 12. prosince Daniel Barenboim. Organizátoři si uchovávají představu, že už zahraje před publikem. Řekněme, že naděje umírá jako poslední.
