„Náš otec byl nadšený amatérský hudebník. Jeho snem bylo, aby všech devět dětí spolu muzicírovalo. Všichni jsme se učili na nějaký nástroj a čtyři z nás se stali profesionálními hudebníky,“ svěřil se.
Mezi Vídeňské filharmoniky může být přijat pouze člen orchestru Vídeňské státní opery. Honeck v něm poprvé zasedl roku 1979, později hrál i Rusalku pod taktovkou Václava Neumanna. „Mám na něj báječné vzpomínky, i na Gabrielu Beňačkovou, jejíž vroucí hlas ještě dnes udává měřítka pro český repertoár. Minulou sezonu měl u nás s Rusalkou velký úspěch i Jiří Bělohlávek,“ zdůrazňuje.
Vídeňští filharmonikové dnes sdružují hudebníky různých národností včetně Čechů. Svůj typický zvuk si však uchovávají. „Třeba můj kolega, český houslista Milan Šetena, studoval ve Vídni. Když má člověk vůli se integrovat, tak to dokáže,“ tvrdí Honeck.
Komorní soubor Vídeň-Berlín vznikl jako „dárek“ k padesátinám sira Simona Rattlea, jenž si přál dirigovat oba orchestry. Skutečnost, že tělesa si na trhu konkurují, prý společné muzicírování neovlivňuje. „Dali jsme se dohromady z přátelství, rivalita tu neexistuje. Možná určitá zvědavost, ale ta může být inspirující,“ ujišťuje.
