„O2 aréna byla takový vrchol posledních let a asi obecně mého dosavadního hudebního působení,“ říká o zářijovém koncertě, na který přišlo okolo patnácti tisíc lidí. V předešlých letech Pokáč hrával i 150 koncertů za rok. Na otázku, zdali už to není moc, odpovídá: „Je to hodně, ale určitě jsou větší extrémy. Když se třeba na folkovějších akcích setkávám se staršími kolegy, říkají, že za svých nejdivočejších časů měli klidně 250 koncertů za rok.“
Letos sám odehrál i několik dvojáků, tedy dvou koncertů v jednom dni, loni prý ale zkusil i „trojáky“. Když hraje muzikant vícekrát za den, připadá na něj často popolední či brzce odpolední čas hraní, aby pak měl třeba dostatek času na přesun na druhé místo.
 |
„Hodně kapel na odpolední časy brblá, ale já jsem za ně rád, protože jsem buď brzy doma nebo ještě stihnu další koncert. A navíc v tu dobu lidi nejsou nalití, to je taky fajn. Prostě může být dobrý koncert odpoledne a může být špatný koncert večer,“ dodává.
Čas od času Pokáč, občanským jménem Jan Pokorný, napíše píseň i pro jiného interpreta. V poslední době uspěla třeba skladba Dobrý kafe, kterou nazpívala Lucie Bílá.
„Na WhatsAppu mi z neznámého čísla přišla zpráva, jestli bych nechtěl udělat písničku a v podpisu byla Lucie Bílá. Tak jsem si nebyl jistý, jestli je to opravdu ona. Ale pak jsme si volali, sešli se a mimochodem je zajímavé, že ona volá z takového toho neidentifikovatelného čísla. Něco jako když vám volá finančák. Takže, když je tam žádné ID volajícího bude to Bílá, nebo finančák,“ vtipkuje písničkář.
Co se týče stylu písní pro kolegy, má Pokáč pocit, že se v nich autorsky dost proměňuje, stejně se však prý objevují i lidé, kteří jeho rukopis prý rozeznávají okamžitě.
Témata zapisuje do telefonu
Potenciální témata skladeb si Pokáč zapisuje do telefonu. „Nejtěžší na celé tvorbě songu je najít nosné téma. Sloku nebo refrén už nějak dohromady dám,“ přibližuje. „No ale i když si něco zapíšu, protože mě k tomu třeba aktuálně nic nenapadne, stává se, že se na to pak podívám a stejně mě napadne něco jiného lepšího,“ vysvětluje.
Kratší nebo aktuálnější písně dává Pokáč na YouTube. Stalo se tak i v případě skladby Putin je vrah, kterou zahrál na předávání hudebních cen Anděl. „Vydal jsem tu píseň ještě před Anděly na YouTubu. Samozřejmě to mělo okamžitě mraky reakcí, pozitivních i negativních, to se asi dalo očekávat,“ vzpomíná.
Záporné reakce už prý sám v poslední době příliš neřeší. „Zvládám to lépe, než když jsem začínal. Vlastně mám hejty rád, protože hejt je zároveň komentář, a to je pro všechny algoritmy na YouTube, Facebooku i Instagramu bomba, takže komentáře chcete. Hejtr je vlastně latentní fanoušek, pomáhá danou věc dostat do světa,“ vysvětluje.
Modelky mě na drinky nezvou, spíš plešatí ajťáci, říká Jan Pokorný alias Pokáč |
„To, že mi někdo píše, že jsem idiot, z toho jsem si možná něco dělal dřív, teď už je mi to jedno, protože kdybych to řešil, tak neřeším nic jiného. I začínajícím muzikantům, kterým chodí hejty, se snažím vysvětlovat, že to vlastně znamená, že se něco děje a že se jejich muzika dostává mezi širší veřejnost. Kdo nemá hejty, hraje jen pro kamarády,“ přibližuje svůj pohled.
Pokáč kromě desek vydává také zpěvníky a na internetu zveřejňuje akordy společně s texty písní. V souvislosti s tím hovoří o svých vlastních ukazatelích úspěchu: „Každý chce od kariéry různé věci. Někdo chce peníze, někdo plné koncerty, jiný hodně zhlédnutí na internetu, ale za mnou teď po koncertě v Plzni přišly nějaké tři maminky a říkaly, že jejich děti se kvůli mně začaly učit hrát na ukulele. A to mi přišlo naprosto nejlepší a dojemné,“ uvádí.
Ještě letos vyjde další píseň, kterou napsal pro Lucii Bílou, tentokrát s vánoční tematikou. A jestli napíše něco svátečního i sám pro sebe, jak bývá zvykem? „Uvidíme, jak bude čas... Ale jo, asi jo,“ uzavírá.
