Pecková a Bach rozjeli festival

  • 1
První z pěveckých recitálů, který se uskutečnil na letošním Pražském jaru, nastavil laťku sice do solidní, ale nikoli nepřekonatelné výše. Možná i proto, že Dagmar Pecková přijela bez svého stálého, původně ohlášeného pianisty Irwina Gage.

U klavíru zasedl v Dvořákově síni Vojtěch Spurný, který odvedl pečlivou práci, ale otázka je, nakolik se určitá nezbytná improvizace podepsala na celkovém dojmu z pěveckého projevu Peckové.

Prokofjevovy písně na texty Anny Achmatovové, Schumannův cyklus Láska a život ženy i Novákovy Melancholické písně o lásce by totiž chtěly jemnější přístup. Pecková předváděla krásné momenty, to když s patřičnou intenzitou dávala průchod temně křišťálovému hlasu, ale třebaže jasně usilovala o subtilní, diferencovaný komorní přednes, výsledek často připomínal spíše zmenšenou operu než zpívanou literaturu.

Lépe vyzněly písně Franze Schrekera a nejvíce se jí povedlo Pět písní na slova Mathildy Wesendonckové od Richarda Wagnera. Divácky úspěšný večer uzavřely přídavky od Richarda Strausse, z nichž poslední Pecková nečekaně zazpívala zády do hlediště a čelem k divákům na varhanní empoře – jako nápadité odškodnění za nevýhodná místa.

Nečekaná změna postihla  také úterní vystoupení rakouského souboru L’Orfeo Barockorchester, v jehož rámci se měla představit proslulá britská sopranistka Emma Kirkbyová. Ta však onemocněla, a tak ji nahradila mladá španělská sopranistka Nuria Rialová. Nebyla to změna k horšímu, i když původně ryze bachovský program na poslední chvíli také doznal změn – jednu z Bachových kantát nahradila Händelova kantáta Armida abbandonata.

Nuria Rialová vlastní malý, ale čistý a svěží soprán. Nicméně zatímco u Peckové bylo hlasu snad až moc, Rialová by naopak pro Händela potřebovala více síly a dramatického efektu. Bachově kantátě Jauchzet Gott in allen Landen naproti tomu vtiskla něžný a oduševnělý půvab. Orchestr se předvedl v Bachově Orchestrální suitě č. 1 a v Braniborském koncertu č. 5.

Bach, od jehož narození letos uplynulo 320 let, zněl v Rudolfinu i ve čtvrtek. Slavný tenorista, dnes rovněž dirigent Peter Schreier, provedl Janovy pašije. A dokázal, že má stále příkladnou techniku a že i v 70 letech dokáže – až na menší výkyvy – vystavět Evangelistův part jako dramatické vyprávění.

Přivedl si s sebou mladé zpěváky, z nichž zvláště sopranistka Barbara Christina Steudeová a altistka Britta Schwarzová zaujaly měkkými hlasy. Spolu se souborem Virtuosi di Praga a Pražským komorním sborem dal Schreier skladbě, líčící Ježíšovo zatčení a ukřižování, rysy vznosného i strhujícího příběhu.

,