Mozart podle Ivy Bittové: srší to a ježí se to

Hned na úvod něco pro uklidnění: Iva Bittová se na operní pěvkyni nepřeškolila. Byla by to totiž škoda. Rozluštění hádanky, jak zpívá Mozarta, nicméně přišlo až v samém závěru jejího nedělního společného koncertu se Škampovým kvartetem, konaného v rámci festivalu Struny podzimu.

Večer v Míčovně, jenž spadal do dramaturgické řady Masarykův hudební salon, evokující hradní koncerty v éře našeho prvního prezidenta, se totiž v první půlce rozjel "vážně", jako připomínka repertoáru legendárního Českého kvarteta, jež u Masaryka často vystupovalo.

A tak po Sukově Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave následoval snad nejslavnější český smyčcový kvartet - Z mého života od Bedřicha Smetany.

Škampovci ho pojali jako skutečné drama ze života. Od obecných zvyklostí se odlišovali jen tím, že při hře - s výjimkou cellisty - stáli.

Druhá polovina už odbočila k experimentu, k vzájemnému jemnému provokování nekonvenční Ivy Bittové a "seriózního" kvarteta.

Výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písni, Uspávanky Vladimíra Godára a vlastní skladby Ivy Bittové navodily atmosféru sugestivního škádlení a pohrávání si se zpěvem, řečí, zvuky i nástroji, jaké známe už z dřívějších nahrávek této umělkyně a k němuž se připojili i členové kvarteta.

Struny podzimu
Iva Bittová, Škampovo kvarteto.
Míčovna Pražského hradu, 2. listopadu.

Ovšem zpívat Ivu Bittovou na veřejnosti árii z americké produkce Dona Giovanniho dosud u nás patrně nikdo neslyšel. A tak se jen dalo spekulovat, zda se bude snažit najít kompromis mezi kultivovaným a technicky zkázněným "klasickým projevem" (jehož je však těžké během krátké doby dosáhnout) a vlastním vkladem.

Nic takového! Už syrově skřehotavý recitativ ukázal, že tahle čarodějka raději hodí rukavici a zůstane sama sebou, než aby prznila Mozarta jakýmkoli náznakem stylizování se do beztak nedosažitelné techniky.

On-line rozhovor s Ivou Bittovou čtěte ZDE

Bittová hysterickou Elvíru zcela nepokrytě ječí, vříská, výská, a vůbec se svým hlasem provádí všelijaké neoperní kusy. S mozartovským zpěvem, jak ho známe od světových operních špiček, to nemá nic společného, a kdo by tyto hlasové variace na Mozarta posuzoval normálními měřítky, musel by padnout do mdlob děsem.

Jenže Bittová vyráží zbraň z ruky tím, že svou Elvíru vědomě staví na vlastním svébytném expresivním výrazu. A jako ryzí a výraznou autorskou parafrázi (potažmo s doprovodem smyčcového kvarteta) je nutno její výkon posuzovat.

V tomto smyslu jde bezesporu o lekci různým bezzubým padělatelům Mozarta i dalších skladatelů. Padělek klasika v podání Bittové je totiž natolik zubatý, ježatý a sršatý, že se stává nenapodobitelným originálem!

Zpěvačka a houslistka Iva Bittová na trutnovském festivalu. (16. - 18.8. 2002)

Iva Bittová na trutnovském festivalu. (16. - 18.8.2002)

Houslistka a zpěvačka Iva Bittová na festivalu pod Okoří.

Iva Bittová.

Iva Bittová

Iva Bittová.