Název nové desky v překladu znamená „přátelé“. Přišel kvůli cestě za úspěchem Mirai Navrátil o nějaké? „Píšu ke každé desce něco jako prolog a vlastně i tohoto tématu jsem se tam trošku dotýkal. Člověk se vydá nějakou cestou, protože ho baví, protože ji má rád, je to seberealizace a naplňování si snů, ale chtě nechtě se po ní trošku někteří lidé vytrácí. Možná je i tohle důvod, proč k sobě máme v kapele tak blízko. Není úplně samozřejmost, že jsou po tolika letech lidi stále kámoši, někdy to už spíš bývají kolegové,“ odpovídá.
„Neříkám, že to tak s námi bude i za deset nebo patnáct let, ale v tuhle chvíli to tak je a přijde mi pěkné, že si každý v kapele uvědomuje svou roli a už ví, co od druhého očekávat. Prožili jsme spolu těžší chvilky i radosti, úspěchy a O2 arény, takže už máme něco v zádech a s touto zkušeností se těším na další dekádu,“ dodává.
Kamarádi z kapely. Mirai vydali dle svých slov odvážnou desku Tomodachi |
Pomáhají zkušenosti i s přijímáním kritiky? „Jsou různé typy hejtů. Ty úplně triviální, které si moc neberete, a pak takové pseudochytrolinské, které se tváří, že věci rozumí a možná mohou víc ovlivňovat okolí... Takže záleží na rozpoložení, na náladě, ve které jste. Myslím, že mám v tomto čím dál víc hroší kůži, ale zcela jistě mě ještě někdo načapá v sentimentální chvilce, kdy mě něco raní,“ přemítá.
Mnohem víc teď vnímá taky zodpovědnost a očekávání, která se pojí k úspěchu kapely. „Ta tréma se nemění nebo možná i stupňuje. Na tohle téma jsem někde viděl příspěvek od Libora Boučka, který říkal, že na začátku vlastně můžete jen překvapit. Být ten mladý čerstvý vítr, kdežto teď už se prostě očekává, že budete dobří,“ přemýšlí.
Tréma je pořád, ale rituály pomáhají
A tak můžou pomoct třeba rituály, v případě Miraie třeba dýchání podle Wima Hofa nebo ledová sprcha. „Ty záchytné body, kterých se člověk drží, pomáhají, ale vesměs tréma stejně přichází. Když je to sedmý standardní koncert v rámci turné tak třeba už není tak intenzivní, ale u věcí jako jsou třeba Ceny Anděl, které nejsou každý víkend, a ještě člověk vidí, že v první řadě sedí někdo význačný, tak se nad tím zamýšlím a prožívám to možná trochu víc než ostatní,“ popisuje.
Řeč v rozhovoru přišla i na Miraiův vtípek na sociálních sítích, kterého se chytil bulvár a vytvořil z něj velké odhalení, že je Mirai gay. Bude se teď zpěvák víc cenzurovat? „To už se asi děje. Ne, že bych to úplně řešil, ale bulvár často opírá články jen o nějaké příspěvky ze sítí a mě nebaví být ta osoba, která jim dává náboje. Proč bych jim dával záminky nějakým dalším žertíkem nebo informací z mého osobního života? Tak je možné, že se teď už nebudu projevovat na veřejnost tak explicitně jako třeba mezi svými kámoši,“ odpovídá.
V rozhovoru se dál dozvíte víc o zákulisí letních Summer festů, hraní v zahraničí, sledování statistik na Spotify, alkoholu před koncerty nebo vzniku nových písní. Řeč přišla i na to, proč atmosféra na Slavících nebo Andělech asi nikdy nebude tak uvolněná jako na amerických Grammy a jak za to možná může česká povaha.
