Killing Joke založila v londýnské čtvrti Notting Hill roku 1978 dvojice zběhlých hudebníků ze skupiny Mat Stagger Band. Bubeník Paul Fergusson a zpěvák a klávesista Jaz Coleman do své nové kapely přibrali ještě baskytaristu Younga (celým občanským jménem Martin Glover Young) a kytaristu Geordieho (narozený jako K. Walker).
Debutové EP Turn To Red nahráli za peníze Colemanovy tehdejší přítelkyně. Nové hvězdy se z nich záhy staly díky zájmu slavného DJe BBC Johna Peela. Vystoupení Killing Joke v Peelově legendárním pořadu John Peel Session se řadí k nejlepším show odvysílaným v tomto pořadu koncem sedmdesátých let. Koncem roku 1979 už měla kapela podepsaný nahrávací kontrakt s Island Records, který jim umoňoval založení vlastního labelu Malicious Damage.
Killing Joke se stali jednou z největších hvězd britské postpunkové éry. Fanoušky si získali drsným a temným rockem ovlivněným nastupující new wave, specifickým smyslem pro černý humor v textech, ale také nesmlouvavě vyostřenými politickými a společenskými postoji.
Na koncertech návštěvníky překvapovali punkovým drivem, který často přecházel až v jakousi pódiovou psychózu. Pódium bývalo ozdobené provokativními a pro tehdejší britskou většinovou společnost nepřijatelnými obrazy a hesly. Jejich koncert ve skotském Glasgow byl zrušen poté, co na předchozím vystoupení publiku ukazovali plakáty zobrazující papeže žehnajícího pochodujícím zástupům nacistů.
Hned po vydání debutového singlu Wardance přešli Killing Joke se svým labelem k nové nahrávací firmě – společnosti EG, kde vzápětí nahráli debutové album s dnes už legendárními drsnými tanečními singly Psyché a Follow The Leader.
Již o rok později v roce 1981 vyšlo album druhé, nazvané What´s this For…! V roce následujícím vydali invencí překypující hudebníci také třetí studiové album Revelations.
V té době ale vyúsťuje Colemanova posedlost okultismem k víře v příchod Armageddonu, jemuž se rozhodl společně s některými členy Killing Joke čelit cestou na Island, který mu nabídl izolaci od okolního světa.
Přes tyto starosti Coleman stihl na Islandu spolupracovat s tamními kapelami, mimo jiné se skupinou Theyr, ze které později vyrostli základy slavných The Sugarcubes, s nimiž svou hvězdnou kariéru odstartovala Björk.
Konec světa nepřicházel a Young se brzy rozhodl pro návrat do Anglie – s dalším členem kapely Fergusonem zformoval novou skupinu Brilliant, zatímco zbytek Killing Joke s novým byskytaristou Ravenem se odebral za Colemanem na Island.
Po čase se Killing Joke ovlivnění atmosférou chladného Islandu vrátili zpět do Británie natočit další řadovou nahrávku Fire Dances.
Zbytek osmdesátých let ale znamenal spíše sestup z výšin popularity. Jednodušší, přímočeřejší podoba jejich hudby už fanoušky tolik neoslovovala a Killing Joke slavili jen občasné úspěchy. Po albu Outside the Gate v roce 1988 se skupina rozpadla. Znovu se sešlase až po dvou letech, aby s novým bubeníkem Martinem Atkinsem natočila album Extremities, Dirt And Various Repressed Emotions.
Fanoušci byli potěšeni návratem Killing Joke k temným, divokým, ale tanečním hudebním experimentům.
Skupina se přesto odmlčela na další čtyři roky a teprve v roce 1994 natočila - již jen jako trio Coleman, Youth a Geordie - zvukově velmi tvrdé album Pandemonium.
Po vydání anti-blairovsky zaměřeného alba Democracy v roce 1996 se Killing Joke opět na dlouhá léta vytratili ze scény a své svérázné hudební pojetí přenechali svým úspěšným fanouškům - hudebníkům: k odkazu Killing Joke se hlásily skupiny jako Nine Inch Nails, Nirvana, Faith No More, The Cult, nebo Metallica…
V roce 2003 se Killing Joke překvapivě rozhodli vrátit. Ve studiích v Londýně a v Los Angeles vzniklo za producentského dohledu Andyho Gilla nové bezejmenné album Killing Joke. K nahrávání se sešla kompletní sestava kapely z jejích slavných dob plus nikdo jiný než jeden z jejich největších fanoušků - bubeník Dave Grohl, známý z Foo Fighters či Nirvany.
Jaz Coleman k návratu kapely poznamenal: „Není to o nějakém znovudobývání našeho bývalého postavení. Každý, kdo rozumí muzice, ví, kdo v ní co znamená. My víme, že znovu nadešel čas, aby o sobě dali Killing Joke vědět. A jsme na to připravení.“
Killing Joke opět posluchačům servírují špičkový temný a tvrdý rock doplněný o pověstné apokalyptické vize. Srdce všech starých fanoušků musí zaplesat.
Svět je zkažený a Killing Joke jsou zpátky, aby k němu vytvořili soundtrack.
Ačkoli i v tuzemsku měla kapela Killing Joke své posluchače, z Jaze Colemana učinil všeobecně známého hudebníka až cenami ověnčený film Petra Zelenky Rok ďábla. Nonkonformní muzikant si v něm jak zahrál, tak se ve spolupráci s Čechomorem podílel na jeho hudební složce.
Hudby znalá veřejnost zaznamenala také jeho symfonické opusy pro velikány rockové scény Rolling Stones, nebo Pink Floyd.
 Fotografie skupiny Killing Joke. |
 Fotografie skupiny Killing Joke. |
 Fotografie skupiny Killing Joke. |
