Zpěvák Petr Štěpán

Zpěvák Petr Štěpán | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Co Hrdinové nové fronty kdysi řekli, stále platí, tvrdí Petr Štěpán

  • 6
Jihlavská punková legenda Hrdinové nové fronty znovu povstala natočila své vůbec první studiové album Když se bombardéry vracejí, obsahující osm songů z minulosti. Okolnosti vzniku přibližuje frontman Petr Štěpán.

Co vás přimělo vrátit se k Hrdinům nové fronty?
Na začátku letošního roku jsme měli schůzku s ředitelem našeho vydavatelství Vladimírem Kočandrlem, který přišel s nápadem, jestli bychom přece jenom neuvažovali o natočení alba Hrdinů nové fronty. S bratrem (Pavel Štěpán, bubeník - pozn.red.) nás to zaskočilo, dlouze jsme o tom přemýšleli, zvažovali jsme všechna rizika, probírali jsme, jestli na to ještě máme a s kým bychom to měli natočit. 

Bylo nám jasné, že náš původní baskytarista Leoš Kostelecký by do toho nešel. Nakonec jsme si bráchou řekli, že tu nabídku využijeme, oslovili jsme Mirka Paldu Palečka, který s námi hraje v XIII. století. Nadšeně souhlasil, následovalo několik měsíců příprav, zkoušení, bohužel nám to přerušila odporná epidemie covidu. 

Nemoc vás zasáhla?
Ano, chytli jsme to všichni tři, měli jsme dost těžký průběh. Ale vyhrabali jsme se z toho, vrátili se k práci a letos v létě jsme desku natočili. 

Podle čeho jste vybírali finálních osm skladeb?
Výběr písní byl na mě, přičemž jsem se nedržel toho, že by tam nějaká věc vyloženě musela být. Chtěl jsem, aby těch osm věcí, které jsem nakonec zvolil, pokrývalo celou éru Hrdinů, aby byly sdělné, aktuální, úderné a abychom byli schopni je natočit. Deska má jasný cíl – oznámit, že HNF jsou pořád tady a to, co před pětatřiceti lety řekli, pořád platí. 

Časový odstup je nicméně patrný, písničky logicky hrajete jinak než na letitých demonahrávkách. Vytyčili jste si před natáčením nějaký směr, jak by mělo album znít?
Rozhodně jsme nechtěli kopírovat původní nahrávky a taky jsme se nechtěli se nějak stylizovat nebo se do čehokoliv nutit. Hráli jsme od srdce, naživo, stejně jako tenkrát. Akorát zpěv jsem nahrával zvlášť. Myslím, že to byla jediná cesta jak za desku dostat tu energii a zachovat odkaz Hrdinů nové fronty.

To nám bylo jasné od začátku, že musíme hrát všichni dohromady, žádné točení po stopách. Zvuk jsme hledali dlouho, hlavně pokud šlo o nazvučení kytary. Chtěl jsme, aby byl autentický, špinavý. Punk rock by se měl hrát tímhle způsobem – čistá energie, čistý život. Žádný kalkul. Nakopejme to tam. 

V některých nově nahraných skladbách Hrdinů jako kdybych zaslechl ozvěny toho, co jste pak s XIII. stoletím hráli v jeho prvním období kolem alba Amulet, songy jako Oheň v kruhu a podobně. 
Jasně. Výstižně to zformuloval náš tehdejší baskytarista Petr Palovčík, který s námi Amulet natáčel. Napsal mi: začali hrát Obyčejní hrdinové a já jsem tam slyšel Justýnu. 

Co z doby, kdy byli Hrdinové nové fronty činní, tedy u 80. let, se vám nejsilněji vybavilo, když jste ty skladby znovu hráli a natáčeli?
Hodně vzpomínek na všechna prožitá léta. Pětatřicet let života ve vás nechá hodně emocí, zážitků, které jsme do těch nahrávek logicky tenkrát dostat nemohli. 

Uvažujete o koncertech Hrdinů nové fronty?
Na to se samozřejmě ptá každý... Několik nabídek na vystoupení je v jednání, ale nechceme to uspěchat. Deska vyvolala reakce, jaké jsme nečekali, čili je to ve hře. Uvidíme, necháváme to zatím otevřené.