Coby „zázračné dítě s houslemi“ býval VÁCLAV
HUDEČEK (71) miláčkem národa. Už v jeho 12 letech ho přijali na konzervatoř, v patnácti ho hráli na BBC a vystoupil v Londýně s Královskou filharmonií, v šestnácti byl přijat na Akademii múzických umění, tedy vysokou školu. Učil ho i geniální virtuos David Oistrach, za nímž létal do Moskvy. V osmnácti mu vyšlo první album. V 70. letech se mohl tady co do popularity srovnávat i s Karlem Gottem. Byl pravidelně v televizi
i na titulních stranách časopisů, vystupoval po celém světě s nejlepšími orchestry a na těch nejprestižnějších pódiích – od americké Carnegie Hall přes Osaka Festival Hall v Japonsku až po Sydney Opera v Austrálii. Oženil se s populární herečkou Evou Trejtnarovou-Hudečkovou
(Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Což takhle dát si špenát, Bouřlivé víno, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, seriály Sanitka, Byl jednou jeden dům, Kamenný řád…). Jak na to všechno vzpomíná?
| foto: Nekvapil Václav
České fanynky byly cudné, to Japonky běhaly za vlakem, líčí virtuos Hudeček
Coby „zázračné dítě s houslemi“ býval Václav Hudeček miláčkem národa. Už ve dvanácti letech ho přijali na konzervatoř, v patnácti ho hráli na BBC a vystoupil v Londýně s Královskou filharmonií, v šestnácti byl přijat na Akademii múzických umění, tedy na vysokou školu. Učil ho i geniální virtuos David Oistrach, za nímž létal do Moskvy. V osmnácti mu vyšlo první album. V 70. letech se tedy u nás co do popularity mohl srovnávat i s Karlem Gottem. Jak na to všechno vzpomíná?
Mimo jiné byl pravidelně v televizi i na titulních stranách časopisů, vystupoval po celém světě s nejlepšími orchestry a na těch nejprestižnějších pódiích – od americké Carnegie Hall přes Osaka Festival Hall v Japonsku až po Sydney Operu v Austrálii. Oženil se s populární herečkou Evou Trejtnarovou-Hudečkovou (Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, Což takhle dát si špenát, Bouřlivé víno, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, seriály Sanitka, Byl jednou jeden dům, Kamenný řád, …).
Pocházíte z umělecké rodiny? Otec byl veterinář. Matka ženou v domácnosti, ale po otcově smrti pracovala jako pečovatelka a starala se o staré lidi. V době, kdy moji rodiče dospívali, patřilo k dobrému tónu, že se mladí učili hudbě. Otec byl synem sedláka, nicméně na housle se naučil velmi obstojně. Z matčiny strany hrál na housle její bratr. A asi čtyři generace zpátky měli doma malou kapelu. Vyhrávali na pohřbech a svatbách, ale protože se tam vždy opili, jedna prapraprababička hudbu v rodině zakázala. Já jsem po několika generacích první, kdo se zase v naší rodině hudbou živí. Byl jsem dítko zlobivé, a přestože jsem dostával často výprasky nebo jsem musel klečet v koutě, nic nepomáhalo. Takže mě otec z čirého zoufalství začal v mých pěti letech učit hrát na housle.
Prosadit se jako špičkový houslista, a hlavně uživit se na „volné noze“ hraním na jakýkoli nástroj je v současnosti takřka nemožné.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
