S muzikou to bylo horší. Obě mladé předzpěvačky, Linda a Alice Konečná, vynikaly spíše mládím než vyprofilovaným stylem. Peter Nagy byl ve formě, jeho rockující kapela Indigo hrála uvolněně a lidé si rádi zazpívali "sám s nohami na stole, zrazu život ma prebolel". Zpěvák správně podotkl, že jeho úkolem je předžvýkat publikum Elánu.
Šraml Lojzo, vybavený vozembouchem i harmonikou, sršel estrádním vtipem. Na Letné se ocitl omylem, jeho místo bylo spíše na výstavě Zahrada Čech v Litoměřicích, kam mohl zajet i Katapult. S tak vyšeptaným a utahaným výrazem byl Katapult spíše exponátem než živou kapelou. V písni Někdy příště kytarista Oldřich Říha naznačil a na tiskovce pohrozil, že na Letnou má spadeno i on.
Svěží a bezprostřední Miroslav Žbirka ukázal, jak se dělá show v úsporné sestavě a bez násilných efektů. Lidé se přidali spontánně v písních Čo bolí, to prebolí nebo Biely kvet. Mekymu mělo patřit hlavní pódium.
Na rozdíl od Žbirky Elán postupoval opačně, prostřednictvím megashow. Nutno uznat, že rozšíření sestavy o dívčí kvartet a zdvojení takřka všech nástrojů mělo opodstatnění. Písně získaly nová aranžmá od pompézního hardrocku, klávesového popu a la Genesis až k typickému elánovskému kolovrátku.
|
ELÁN |
|
Hosté: Linda, Alice Konečná, Peter Nagy, Lojzo, Miro Žbirka, Katapult. |
Také vzpomínky na "prvé lásky a hudbu z pásky" byly utahané, ožvýkané. Zpěvák Jožo Ráž střídal okamžiky vzepětí s útlumy. V rozkolísaném zvuku a rytmech bez barev se ztrácela dobrá píseň Detektívka, najednou byl Elánu jeho orchestr na překážku. Rovněž píseň Královna bielych tenisiek, freneticky vytleskávaná davem, "klusala" jaksi bez elánu.
Šedivé rockové aranže byly provázené siláckým rachotem místo nápadů, do ztracena vyzněl pokus s exotičtějšími rytmy v nové písni Cigary idú do neba. Elán dokázal takřka nemožné: otupil i beatlovský song Let It Be, jehož melodie si vystačí se střídmým doprovodem.
Lidi si užili památné písně včetně Tanečnice z Lúčnice, Stužková a dalších songů, postavených na rychlých refrénech, roztáčených dál a dál v ušmudlané kolovrátkové prázdnotě. Brát při tom vážně Rážova slova, podle kterých texty Elánu mají filozofický rozměr, nebylo možné ani při písňových moralitách o bezcharakternosti nebo nenávisti.
Na druhou stranu se kapela blýskla v písni o mláďatech, zatímco hit Kaskadér příjemně rozpálily dívčí vokály. Posledním hitem z třicítky písní se stala Voda, čo ma drží nad vodou, správně zvolená finálovka, kterou se Elán zapsal do historie.
Melodičnost a řezavý Rážův vokál mohly být osobité rysy Elánu, které kapela už kdysi promarnila. V osmdesátých letech byl Elán idolem mlčící většiny, mistr průměrnosti a kompromisu, ani ryba, ani rak, ani rock, ani pop.
I když muzikanti sršeli samčí sexualitou a sbírali zlaté slavíky, z jejich písní vanula jakási prázdnota. Patrně to je úspěšný styl, jejž Elán nastrojil do sobotního megakoncertu a který imponoval tisícovkám lidí na Letné.
 Na téměř tři hodiny ovládla Letnou slovenská kapela Elán. Sledovalo ji téměř 70 tisíc fanoušků. (20. září 2003) |
 |
 Lídr skupiny Elán Jozef Ráž při koncertu v Praze (20. září 2003) |
 Na téměř tři hodiny ovládla Letnou slovenská kapela Elán. Sledovalo ji téměř 70 tisíc fanoušků. (20. září 2003) |
 Na téměř tři hodiny ovládla Letnou slovenská kapela Elán. Sledovalo ji téměř 70 tisíc fanoušků. (20. září 2003) |
 Na téměř tři hodiny ovládla Letnou slovenská kapela Elán. Sledovalo ji téměř 70 tisíc fanoušků. (20. září 2003) |
