RECENZE: Ariana Grande poslala do světa sériový hudební výrobek

Takový je současný pop, alespoň v podání Ariany Grande. Sevře posluchače v kleštích chladné profesionality, drží se osvědčené zásady, že aby písnička v hitparádách uspěla, musí připomínat něco, co kdysi poslouchal a měl rád.

Ne snad, že by jednotlivé písničky na albu Eternal Sushine zpěvačky Ariany Grande vyloženě něco konkrétního kopírovaly, jde spíš o zvuk, náladu, aranžérské postupy nebo například devadesátkový beat v Yes, And? Cílem skladatelsko-produkčního týmu podle všeho bylo udělat desku, do níž lze už na první poslech pohodlně vklouznout jako do bačkor.

Nic neruší, nedrhne. Album je celistvé, plyne v nevzrušivém tempu, což je zapříčiněno tím, že jednotlivé skladby splývají v jednu půlhodinou porci hudby. Zaujmou drobnosti, třeba když v Don’t Wanna Break Up Again zpěvačka andělským hláskem zpívá slova „I don’t wanna fuck with your head“ nebo zmíněná Yes, And?, která album alespoň trochu rozhýbe. Následující We Can’t Be Friends (Wait For Your Love) zase pro změnu tepe diskotékovým rytmem. Jinak deska spadá do R&B a popu.

Za vyzdvihnutí stojí ještě závěrečná píseň Ordinary Things (feat. Nonna), přičemž ona „nonna“ je Marjorie Grande, zpěvaččina babička, která do skladby přispěla recitativem.

Eternal Sunshine

50 %

Ariana Grande

Prodloužená verze desky s podtitulem Slightly Deluxe nabízí ještě další verzi skladby Supernatural s hostujícím Troyem Sivanem nebo Yes, And?, v níž se s Arianou Grande o mikrofon podělila Mariah Carey. Ovšem s poněkud rozpačitým výsledkem. Od pěveckého „souboje“ dvou popových hvězd by jeden očekával větší jiskření. Tohle je duet jen z povinnosti.

Eternal Sunshine je vyloženě spotřební zboží, kulisová hudba. Bude-li toto album hrát někde na pozadí, nikoho nejspíš nepopudí. Fanouškovská obec bude nejspíš také spokojena – je to přece Ariana Grande – takže je vlastně všechno v pořádku. A na skutečnou popovou událost si holt budeme ještě muset počkat.