RECENZE: Ariana Grande předvedla v Praze vítězství formy nad obsahem

Netřeba se horšit nad tím, že koncert americké herečky a zpěvačky Ariany Grande nabídl jen pramálo hudebně pozoruhodného. O to v tomto případě nejde, důležité je, že to byla velká podívaná a cílová skupina byla spokojená. O nic víc tu nejde.

O bezpečnostních opatřeních na koncertě Ariany Grande se už napsalo dost, snad jen dodejme, že byla dodržována se vší pečlivostí. Kdo měl byť sebemenší neprůhledné zavazadlo, měl smůlu a byl nucen jej odložit. Žádný incident se během koncertu nestal, americká herečka a zpěvačka předvedla profesionálně odvedené vystoupení, kterému ale chyběla duše a také jakýkoliv náznak gradace.

Písnička střídala písničku, lhostejno jakou, odměnou byl vždy frenetický jekot přítomných dívek, v publiku jasně převažujících. Propracovaná choreografie, kde každý pohyb tanečníků i samotné Grande seděl na milimetr, nápaditá světelná show, ale také poněkud utlumený zvuk a hlavně jaksi podivně odtažitá atmosféra.

Což je paradox, neboť fanynky si zcela jistě přišly na své. Jen se nelze zbavit dojmu, že celá akce sloužila spíš jen jako záminka pro pořízení si co nejvíc „selfíček“, okamžitě je postnout na všemožné sociální sítě, sdílet, komentovat, olajkovat a poté už mobil nepustit z ruky, ani když vystoupila hlavní hvězda večera.

Té pódium zahřála britská zpěvačka Ella Mai. Předvedla celkem vkusný a intimní set, kterému by ale mnohem víc slušely menší prostory. V obří O2 areně se její vystoupení poněkud tříštilo, nicméně dav i tak reagoval velmi slušně. Na to, že šlo o „předskokana“.

S nástupem Ariany Grande se to samozřejmě srovnávat nedalo, ani si nevybavuji, že mi kdy po koncertě zalehlo v uších nikoliv kvůli hlasitosti produkce, ale kvůli jásotu nadšeného publika. Až jsem měl chvílemi pocit, že i kdyby celý koncert jen na playback a Ariana Grande by si jen stoupla na pódium, usmívala se a mávala, efekt by byl stejný.

Sweetener Tour

45 %

Autor: Ariana Grande

Místo konání: O2 arena, Praha

4. září 2019

Písničky Ariany Grande samozřejmě nejsou určeny k nějakým hlubším rozborům, je to čistě účelová hitparádová hmota, z níž tu a tam vykoukne chytlavá melodie nebo náznak tanečního rytmu.

O chybějící gradaci koncertu už řeč byla, týká se však občas i samotných skladeb, které jako kdyby se občas „zasekávaly“. Nejsou možná úplně ideální pro živou produkci, chybí jim vnitřní energie, která by dokázala strhnout.

Nic z toho ale samozřejmě nadšené publikum nezajímalo a bylo skoro až dojemné sledovat společné tanečky kamarádek, pro které je Ariana momentálně idolem číslo jedna. Za pár měsíců už to může být zas někdo jiný, který jim bude generovat podobnou atmosféru totálního oddání se svému idolu. A o hudbu zase půjde až v druhé řadě.