Kromě něho si ve filmu zahrají Tatiana Vilhelmová, Daniela Kolářová či Jiří Macháček.
Před dvěma lety dal režisér Jan Svěrák scénář svého otce Zdeňka Svěráka Vratné lahve takříkajíc k ledu. Nebyl s ním spokojen. Letos jej natočí: 13. března padne v jedné pražské samoobsluze první klapka „úsměvného filmu ze smutné současnosti“, jak režisér snímku přezdívá.
* Je pravda, že výchozí zápletka i obsazení hlavních rolí zůstane podle původních představ?
Ano. Bývalého učitele, který si v penzi najde práci ve výkupu lahví, hraje tatínek, jeho manželku Daniela Kolářová. Přibyli k nim Tatiana Vilhelmová coby jejich dcera, Pavel Landovský jako kamarád hrdiny, Jiří Macháček v roli kolegy a Nela Boudová coby žena hrdinových snů. Za kamerou bude Vladimír Smutný, hudbu napíše Ondřej Soukup – zkrátka sejde se tu vesměs stejný tým jako u Kolji.
* Co se tedy na Vratných lahvích vlastně změnilo?
Scénář. Tatínek napsal další verzi, jak slíbil. Dlouho se k tomu sice neměl, přece jen byl naštvaný, ale loni v létě to udělal. Prosil jsem ho, aby příběh nevyprávěl jen o marném boji proti moderní době, ale aby do něj promítl osobní zkušenost, jaké to je být starý. Chápu, že to nebylo příjemné, ale táta to dokázal. Teď scénář funguje, líbí se mi a bylo by škoda ho nenatočit.
* Můžete s otcem po minulé roztržce spolupracovat?
Ale ano, už to přebolelo. Oplakali jsme to, strávili jsme spolu léto na chalupě. Jen původní nástěnku s pavouky postav a vztahů Vratných lahví, kterou jsme ukázali v dokumentu Tatínek, už nemáme, táta ji tehdy ve vzteku hodil do popelnice, a na té nové si už figurkami postrkuju sám.
* Proč v souvislosti s filmem mluvíte o smutné současnosti?
To nemluvím ani tak já jako spíš hrdina filmu. Zdá se mu, že starému světu víc rozuměl a že v něm bylo víc legrace. Já se ten pocit jen snažím pochopit, abych ho mohl dobře a snad i zábavně převyprávět.
* Co je pravdy na tom, že postava Daniely Kolářové odhalí hodně z paní Svěrákové, vaší matky?
Tak je tomu v každé tátově ženské postavě, od Na samotě u lesa po Kolju se v hrdinkách objevují maminčiny rysy. Což je vždy nejlepší, protože je to živé, vtipné, originální. Po dlouholetém manželství by si nikdo nic přesnějšího nevymyslel.
* Nevadí vaší mamince, že se „otiskne“ do filmu?
Ona spíš obecně nesouhlasí s tátovou představou světa ve Vratných lahvích. Podle ní to tak nefunguje, že by si u výkupu lahví spolu lidé povídali, říká mu, že je romantik. Ale on opravdu romantik je, v jeho světě se nikdo nešklebí, všichni se na něj usmívají, prodavačky i úředníci. Prostě žije jinde.
* A v jakém světě žijete vy?
Ve srovnání s tátou jsem reálný skeptik. Ale proti průměru bych vycházel spíš jako optimista: i když nadávám, jsem přesvědčen o dobrém konci. A maminka je racionalistka, přesně jako postava Daniely Kolářové, jakou snílek po jejím boku potřebuje, aby ho vracela na zem.
* Co je podle vás dobrý konec – třeba ve vašem filmu? Dlouholetí manželé se asi sotva mohou vzít?
Nějaká svatba bude.
* Nikdo neumře?
To nezaručuju, ale z hlavních hrdinů nikdo, to by nebyla komedie.
* Budou se Vratné lahve podobat vašim předchozím filmům?
V ideálním případě by měly završit volnou trilogii, kam patří Obecná škola a Kolja. Mají podobný styl a náladu, všechny tři snímky převádějí tátovy osobní zážitky do rodinných příběhů na pozadí určité doby. Ale jinak je tu rozdíl: Obecné škole vládla nostalgie dětství, Koljovi příběh a Vratným lahvím řekněme pošetilost stáří. A také obrazová stylizace bude jiná.
* Dlouho jste netočil – jak trénujete řemeslo?
Zjistil jsem, že se nemůžu dívat na filmy, o kterých jsem měl hlasovat jako člen americké i české filmové akademie, protože bych mohl podvědomě přijmout cizí postupy. Takže jsem letos nevolil ani Oscary, ani České lvy. Do kina jsem zašel na King Konga, na Mnichov, a jediné, na co se odvážím koukat doma, je klasik Hitchcock.
* Bojíte se návratu k režii?
Bojím se, že už to nebudu umět. Ale řemeslo se snad nezapomíná, stejně jako když si stoupnete na lyže po roce a zdá se vám, že to bylo včera. Podobně se do toho dostanete na place: pár dní si film hledá svůj styl, až najednou do sebe všechno zapadne, najde si ho – a na ten okamžik se těším. Ostatně diváci mohou být přitom, na stránkách filmu www.vratnelahve. cz hodláme pustit webovou kameru z natáčení, samozřejmě bez zvuku, abychom všechno nevyzradili.
* Mohu se zeptat ještě na jednu osobnější změnu? Kdo je teď u Svěrákových hlavou rodu? Jste už ve věku, kdy děti přebírají odpovědnost za své rodiče.
Tohle předávání moci se u nás odehrálo během tří filmů. U Obecné školy byl šéfem táta, u Kolji jsme byli partnery, u Tmavomodrého světa jsem už já dusil jeho – a možná jsem mu tím ublížil. Takže u Vratných lahví zkusím zase nastolit rovnoprávnost. Tenhle film si chceme společně užít.
