„Že vás to skoro rozplakalo? Mě málem taky,“ komentoval Gilliam nedávné vyjádření šéfa programu BBC o skupině Monty Python, jejímž byl členem. “Taková pitomost, že ani v komedii už nemůže být šest bělochů! Všechny nás to strašně rozčililo - a víte co? Já už nejsem bílý muž, já jsem černá lesba,“ vzkázal Gilliam v reakci na současný diktát politické korektnosti.
„Ale vážně, je to opravdu šílené. V BBC skutečně platí, že ve všem, co vysílají, musí být zastoupena každá sebemenší skupinka lidí na této planetě. Přitom my jsme vlastně různorodost splňovali, z šesti členů Monty Python byl jeden gay a jeden Američan,“ zmínil americký rodák Gilliam. „Až později jsem přijal britské občanství, naštěstí před brexitem.“
Ač svůj prokletý donkichotský projekt pronásledovaný katastrofami dovedl k premiéře až po desítkách let a ještě čelí žalobě bývalého portugalského koproducenta, s výsledkem je spokojený a pro iDNES.cz potvrdil, že se považuje za šťastného člověka.
„Ano, můžu mluvit o štěstí. Mám rodinu, dům, mám co jíst, vlastně od dětství mi štěstí přeje, i když rodiče se chovali hrozně. Ve všem mě podporovali, a já potřeboval spíše bití a zákazy: umělec má přece trpět,“ žertoval.
„Podle mě je život překvapivě skvělý. Jistě, nás Američany vychovávají k tomu, že všechno je dosažitelné a že každý může být prezidentem, což není tak úplně pravda - prezident je nakonec vždy jen jeden a ne ten nejlepší. Ale já jsem optimista, Češi mi připadají víc jako pragmatici,“ dodal.
Nicméně na Česko, kde byl už několikrát včetně natáčení Kletby bratrů Grimmů, nedá Gilliam dopustit. „Češi se nikdy nevzdají, všechno přežijí a ještě se tomu smějí jako voják Švejk. Kdežto všichni ostatní si pořád stěžují a z toho jsem unavený,“ shrnul kultovní filmař, který by prý raději byl Stevenem Spielbergem, který má fanoušků víc. „Na druhou stranu na rozdíl od Woodyho Allena nemusím platit drahé psychiatry, abych měl nápady,“ vtipkoval.
Zvážněl, jen když mluvil o budoucnosti kinematografie. „V mládí jsem utekl od televize k velkému plátnu, které se teď redukuje nejen na obrazovku, ale dokonce na displej mobilu. Kino je chrám, kde si divák připadá vůči plátnu maličký, s telefonem je naopak divák ten velký, kdežto zážitek žádný. A lidé zapomínají žít vlastní životy, když ty cizí sdílejí čtyřiadvacet hodin denně na Netflixu,“ posteskl si host festivalu, jenž kdysi za reklamu pro Nike, již točil deset dní, dostal víc peněz než na celý film Muž, který zabil Dona Quijota.
