„Nebylo toho málo, co jsme spolu natočili, ať to byla Hubačova Generálka Jeho Veličenstva či Arrowsmith podle Sinclaira Lewise. Rád vzpomínám na jeho chápavého sluhu v Sartrově Keanovi, hrál mi i v detektivkách Manželka Ronalda Sheldona či Paní Piperová zasahuje, komediální role mi ztvárnil třeba v Broukovi v hlavě, Bankrotářích či v pohádce Boháč a chudák,“ líčí Zelenka.
Režisér Zdeněk Zelenka
Že k sobě měli navzájem důvěru, dokládá historkou. „Vašek mě před lety pozval do Ostravy, zda bych mu nepomohl zkrátit film Travis, který výjimečně sám režíroval. Po prvním zhlédnutí jsem mu ho zkrátil o téměř 45 minut, načež on se mnou stejnou dobu nemluvil, bezprostředně po projekci tvrdil, že všechno, co jsem vyhodil, bylo nesmírně důležité a všem to dalo strašně práce. Po hodině mi děkoval s tím, že divák není hloupý a nemusí ho zajímat, kolik práce to dalo, načež mě pozval na víno,“ vypráví.
„Měl jsem ho rád, byl to profesionál s velkým zápalem pro věc, s nesmírnou úctou k divákovi, opravdový bard, který pochopil i to, proč jsem s ním nechtěl točit Misantropa. Říkal jsem mu - Vašku, Misantrop je člověk, který nenávidí lidi, a ty je máš rád! - On namítal - Ale to já zahraju, že je nenávidím! - Určitě by Misantropa zahrál skvěle, ale já ho radši viděl v rolích lidí, které divák může mít rád. Takové role totiž svede málokdo. Vašek mezi ně patřil,“ uzavírá Zelenka.
Jan Pachl poznal Postráneckého poprvé při natáčení povídky Zamilovaná, adaptované na motivy Bohumila Hrabala pro cyklus Škoda lásky: „Skvěle tu ztvárnil roli prvorepublikového detektiva. Václav byl profesionál každým coulem, vždy připravený a vždy v dobrém rozmaru. Byl bezednou studnicí historek, kterými zahrnoval štáb do poslední vteřiny, než padla klapka.“
Režisér také obdivoval, kolik toho Postránecký v pokročilém věku stíhal: „Divadlo, film, seriály, stále přebíhal z jedné práce do druhé s neutuchajícím elánem, jako by mu snad bylo dvacet. Jinak tomu nebylo ani při natáčení filmu Ten, kdo tě miloval, ač se tu nedalo mluvit o žádném komfortu,“ připomíná Pachl, že v krušnohorských podmínkách bylo v noci i mínus dvacet stupňů.
Režisér Jan Pachl
„Na Václavovi se zde poprvé začaly projevovat příznaky jeho vážné nemoci, jakkoliv jsme o ní neměli tušení a nevím, do jaké míry s ní byl seznámen on. V každém případě je nutno smeknout klobouk před jeho výkonem. Ač mezi záběry trpěl silnými nevolnostmi, nepřipustil, aby se projevily na jeho roli. Václav byl zkrátka z těch herců, o nichž se říká, že umírají na jevišti. Vždy na něj budu vzpomínat jako na výjimečného herce a člověka,“ dodává Pachl.
