Generace rodičů vyznávala mrazivé studie vztahů od Roberta Altmana. Jeho novinka Company však místo chladnokrevného pohledu ze strany volí pohled z výšky, má blíže k uměleckému dokumentu, jako by i mistr skrytých dramat podlehl obrazovému kouzlu pohybu.
Soukromý příběh tanečnice jde stranou, plátno patří barvité, i když dosti akademické podívané, jaké je schopen moderní balet. Tanec v bouři či ve vesmírné stylizaci však bere dech a stesk po humoru zahojí půvabně hravý předfilm Jakuba Koháka Béčka.
Generace dětí má jiného filmařského boha, korejského tvůrce Kim Ki-duka, jenž Altmanovu tichou krutost naopak servíruje naplno, byť neméně rafinovaně. V díle Jaro, léto, podzim, zima... a jaro ji však spojuje s básnivým putováním lidským údělem ve vláčném, přesto vypjatém příběhu mistra a žáka.
Na osamělém ostrůvku uprostřed jezera se odehraje vášeň, trest a zmoudření v kostce od něhy přes krev k pokání, jež má tíživější sílu než Ježíšova pouť v drásavém Umučení Krista.
Přestože Kim Ki-duk vyžaduje, aby se divák poddal měkkému tempu, čas s jeho hrdiny uběhne rychleji než s uječenými vědci v akčním thrilleru Anakonda: Honba za krvavou orchidejí.
Už první Anakonda sice budila smích, ale "dvojka" ji v nebetyčné pitomosti ještě překonává. Raději měla zůstat přírodovědným cestopisem, neboť nehvězdné tvářičky recitující duté věty si nic jiného než sežrání nezaslouží.
Rekové komedie Vybíjená: Běž do toho na plný koule aspoň nezastírají, že jsou burani, divák tedy ví, jaký humor může čekat: sperma, naduté suspenzory, chlupaté skautky. Hrají vybíjenou, aby zachránili tělocvičnu ze spárů kapitalisty, kterého hraje Ben Stiller jako pitvořivého blba. Další krystalická ztráta času.
 Fotografie z filmu Jaro, léto, podzim, zima...a jaro, který režíroval kontroverzní korejský režisér Kim Ki-Duk. |
