Margaret Qualleyová, dědička přirozeného půvabu své matky Andie MacDowellové, hraje poněkud nevázanou rádoby novinářku ze Států, která si z nouze pomáhá prostitucí, Joe Alwyn známý z Favoritky představuje Brita, jenž se zabývá obchody s ropou; údajně.
Oba totiž mohou lhát, přestože po náhodném setkání skončí v posteli: nejprve za peníze, posléze z obapolné osudové lásky, kterou však snímek Claire Denisové předkládá k uvěření jako holý fakt, aniž by dal hrdinům šanci ji prokázat i jinak než vášnivým milováním.
Navíc nejen identita a pohnutky postav zůstávají záhadou. Film vznikl podle knihy Denise Johnsona, který příběh zasadil do 80. let, kdy Nikaragua po revoluci zažívala občanskou válku. Režisérka děj posunula k současnosti, aniž by jej však zakotvila v reálných událostech.
Lehce zmatený divák se pak diví, proč v ulicích a hotelích stále hlídkují vojáci se samopaly, proč dvojici nechce pustit ze země ani místní policie, ani CIA, a proč se ještě přidávají symboly covidové éry od propocených roušek přes měření teploty po testovací stanoviště.
Zřejmě jen kvůli pocitové náladě, která je nejsilnější složkou žánrově rozkolísaného vyprávění a zosobňuje dokonalou antireklamu turistiky v tropech. Dusno, vlhko, ospalá odevzdanost zaháněná rumem připomíná styl děl Grahama Greena.
Malí otrhánci prohánějí míč mezi ruinami, došla kokakola i maso, za sex s důstojníkem je k mání šampon, wifi nefunguje, internet poběží až odpoledne; pouze v mezinárodním hotelu je k mání klimatizace, chlazené martini a švédský stůl pro hosty, jejž dívka obchází jako hladová kočka.
Škoda že se Denisová od modelu erotické romance nepřiklonila více ke špionážnímu thrilleru; až se zdá, že láskou zmalátnělí psanci nemají ke svému dobrodružnému pokusu o útěk ve finále chuť ani sílu. Na rozdíl od protivníků, mezi nimiž upoutají Nick Romano a Benny Safdie.
