Snímek Bruna Dumonta Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem, jenž líčí vztah dvou náboženských fanatiků, křesťanky a muslima, už do české distribuce vstoupil. Provokuje již svým tématem – ostatně podobně jako Dumontova prvotina Život Ježíše, v níž spojil příběh party nezaměstnaných motorkářů s rasismem vůči arabským přistěhovalcům a sexuálními scénami.
Ekolog jako terorista
Také film Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem budí rozporné reakce. "Objel jsem s ním hodně festivalů a přijetí se lišilo podle tamní kultury. V Japonsku film pokládají za poetický, ve Francii za sociální a muslimské země za problematický, nechtějí jej promítat," vypráví režisér.
Sám v Boha nevěří a tvrdí, že i fanatismus je mu cizí. "Nejsem fanatik ničeho, považuji fanatismus za nebezpečný. Fanatický ekolog nese stejné riziko jako fanatický terorista," míní Dumont.
Drogovou jízdu nočním Tokiem Vejdi do prázdna, která do širší české distribuce dorazí v květnu, natočil další rebel, Gaspar Noé. Tvrdí, že lidé při sexu ho baví více než při násilí či rozhovoru – mimochodem jeho videoklip pro kapelu Placebo se pro sexuální názornost nesměl vysílat. Nicméně odmítá se přiřadit ke generaci provokatérů.
Antikrist je hezký
"Nemám tu nálepku rád, nevím, proč mi ji vůbec dávají. Pasolini přece taky jen točil po svém. Chci pouze ovlivňovat emoce lidí jako Lars von Trier – první slova, která mě napadnou o jeho Antikristovi, jsou, že je to hezký film," zaskočí Noé svým hodnocením von Trierova díla, jež se jiným zdá nechutné.
"Točím zkrátka pro své přátele, které mé filmy oslovují. A nejsem součástí žádného hnutí. Jen podobně jako jiní těžím z toho, že Francie je svobodomyslnější, takže se tu líp seženou peníze i na filmy pro diváky starší než šestnáct let. Třeba na svůj předchozí film Zvrácený bych ve Státech prostředky jaktěživ nesehnal," prohlašuje Noé – a v tom má zjevně pravdu.
