Jedenapadesátiletý Gaspar Noé vstoupil do světové kinematografie náročnými kusy plnými neklidných obrazů a otevřených erotických scén. Po těžkotonážních snímcích Zvrácený a Vejdi do prázdna natočil komorní snímek ve 3D technologii Love. V něm opět velice expresivně popisuje vztah mezi mladými lidmi. Premiéru má u nás 17. září.
Když jste u nás před pěti lety uváděl snímek Vejdi do prázdna, řekl jste, že byste rád natočil 3D film, ale bojíte se reakcí. Co se tedy změnilo?
To jsem opravdu řekl? Možná mne jen špatně pochopili. Po dokončení filmu Vejdi do prázdna jeden můj známý vtipkoval, že další snímek Gaspara Noého bude ve 3D. Po pravdě jsem o tom neuvažoval, ale pak jsem dostal 3D kameru a začal si s ní hrát.
Co vás na 3D technice fascinuje?
Vlastně je to spíš frustrující. Ty kamery jsou pěkně těžké, takže se nedá pracovat bez stativů. Navíc je velice složité vše připravit, každé ráno jsme tím trávili skoro dvě hodiny. A ne všechna kina mohou ve 3D hrát. Ale na druhou stranu se mi moc líbí výsledek.
O čem tedy přesně vypráví váš nový snímek? Je slovo Love ekvivalent k sexu?
Děj vystihuje název. Film není o sexu, stvořil jsem kroniku lásky a vášně dvou lidí, kteří na sobě byli závislí a vytvořili si vlastní svět. Popisuje ztracenou lásku a intimnosti, které přinášela. Lidé se totiž na sobě někdy mohou stát závislými tím, jak se líbají, jak se milují. Můžete milovat svého otce, sestru, kamaráda, ale to je něco jiného. Snímek líčí lásku mezi mužem a ženou. Aspekt sexu je pro jejich vztah esenciální. Smyslem však nebylo nikoho šokovat.
Dívku jste pojmenoval Electra. Má to nějakou spojitost s řeckým dramatem?
Ne úplně. Původně jsem měl jiné jméno, ale chtěl jsem vyjádřit, že ta hrdinka je prostě ohromující, elektrizující žena. Pak mi kamarád řekl, že v psychologii existuje Elektřin komplex, ženský ekvivalent toho Oidipova. Tak jsem to trochu studoval a rozhodl se jméno Electra zachovat.
Co chcete lidem předat?
Vzrušení a melancholii. Film nemá lidi vzrušovat sexuálně, ale emocionálně.
Vy máte rád melancholii?
Ano, tu má rád každý, kdo miloval a selhal.
Gaspar NoéGaspar Noé (51) patří mezi nejprovokativnější francouzské režiséry současnosti. Jeho videoklip Protège-Moi pro skupinu Placebo nebyl pro svou sexuální otevřenost nikdy vysílán. Noé bývá spolu s Bruno Dumontem, Françoisem Ozonem či Catherine Breillatovou řazen do proudu nové extrémní francouzské kinematografie. Typickým formálním rysem je pro něj střídání rychlých iritujících sekvencí s dlouhými statickými záběry. Zdroj: Artcam  |
Jakou roli má v dnešním světě erotika a pornografie podle vás?
V 70. letech byla po erotických filmech obrovská poptávka. Stejně tak po časopisech. Nahradily je záběry a krátká videa na internetu – tedy spíše jen mechanické obrázky, žádné umění. Vše, čemu se říkalo erotika, úplně vymizelo. Je až s podivem, jak mohla tahle odnož tak rychle zaniknout. Třeba sci-fi a horory tu máme stále. Ve filmech se samozřejmě dál znázorňují temné, negativní stránky sexuality. Ale ten skutečně radostný sex, který je pro život zásadní, už dnes najdeme jen ve starých filmech.
Jakou věkovou hranici byste pro vaše filmy doporučil? Má se v dnešní době stále trvat na 18+?
Život filmu na plátně je velice krátký, pak se přesune na CD a DVD a ilegálně se k němu dostane úplně kdokoli. Nesmyslně se řeší, zda je film pro někoho určen, a pro někoho ne. Já jsem velice šťastný, že jsem neviděl Saló, aneb 120 dní Sodomy, když mi bylo dvanáct. Ten snímek je dost těžký i pro osmnáctileté.
Ale na internetu se vás dnes prostě zeptají, zda jste dospělý, či ne, vy řeknete ano a dostanete se ke všemu. Takže si na jednu stranu děláme restrikce, ale zároveň dáváme na internet ty nejšílenější záběry. Tahle pravidla vymysleli lidé v šedesátých letech, příští generace odkojená internetem by se nad tím měla zamyslet.
