Než čáry s čísly raději čistou nulu

  • 1
Vladimír Železný ve Volejte řediteli opět nezklamal. Pochopitelně. Když spatřil ony triky s čísly, kterými nás Česká televize přesvědčovala, že v cenách reklamy započtených do výrobků zaplatíme komerčním stanicím více než Kavčím horám v koncesionářské almužně, nemohl si výzvu k bitvě nechat ujít.

Vždyť pokud jde o magii, vyjímá se ČT vedle Novy jako hospodský podfuk s kartami vedle Copperfieldovy show se zmizením letadla. Navíc Železný se blahosklonně usmívá tam, kde jeho sokové vztekle ňafají; v téhle aréně nemůže prohrát.

Což však nic nemění na tom, že z obou stran padají argumenty čistě účelové a hlavně že na obrazovku vůbec nepatří. Televize už zase vtahují diváka do svých bojůvek, vysílají samy o sobě nekonečné seriály, kde hostitelka je vždy čistou hrdinkou a ty ostatní zákeřnými stvůrami pošlapávajícími její bílý věneček.

Jenže kdo by odolal, když hra s čísly umožňuje tolik různých výkladů? Vezměme Teleautomat, prvomájový archivní blok ČT 2 k padesátiletí zdejšího vysílání. Ač díky Železného školením zná už každý kojenec rozdíl mezi sledovaností, to jest absolutním počtem diváků, a mezi podílem na trhu čili procentem pouze z těch, kdo zrovna seděli u přijímače, někdo to stále motá. A tak si Teleautomat vyrobil úžasnou pověst, neboť program ČT 2 vybojoval s Teleautomatem 25 procent na trhu, což i Železný s 31 prvomájovými procenty pro Novu uznal. Z toho se upletla senzace, že prý čtvrtina národa vzpomínala na staré časy.

Leč peoplemetry zároveň změřily, že sledovanost ČT 2 onoho slavného dne činila 5,5 procenta z celé televizní populace, tedy "na kusy" 461 tisíc diváků. To má být čtvrtina národa? Jistěže ne, byla to čtvrtina z nadšenců, kteří krásný májový den trávili u televize. Prostou násobilkou lze zjistit, že takových se našly necelé dva miliony, což je snad špatná zpráva pro televize a pro reklamní trh, leč zpráva vcelku dobrá pro zdravý lidský rozum.

Nač se má divák vůbec zatěžovat čísly? Pro začátek by stačilo, kdyby se přestalo vysílat v neděli dopoledne, což je beztak čas nejnudnější a nejučesanější: cestopisné střípky, staré filmy, řeči o Evropské unii, samá vata. Kdyby všechny televize od nedělního rána do oběda vyhlásily celozávodní údržbu, reportéři by doma poklidili, moderátorky uvařily, peoplemetry by se promazaly a výsledek - čistou nulu - by alespoň nemohl nikdo vykládat jinak.

,