Porotci karlovarského festivalu drží slovo. Ani poté, co ve čtvrtek zhlédli poslední soutěžní titul před zítřejším vyhlášením vítězů, nic neprozradili. Nicméně podle kuloárů si oba české filmy stály velmi dobře a z jedné poroty se novinářům dostalo následujícího vodítka: "Sledujete soutěž? Pak to přece vidíte sami!"
Samozřejmě porotci mohou filmy hodnotit i s jistou dávkou festivalové diplomacie, ale to, co novináři takříkajíc "vidí sami", je fakt, že domácí tvorba může v hlavní sekci klidně vyhrát. Mezi zahraničními konkurenty se těžko hledá film tak dokonale vyvážený jako 3 sezóny v pekle, a hlavně snímek natolik originální jako Kuky se vrací.
Navíc oba vítězí svým vypravěčským tempem a bohatstvím citu, neboť "zbytek světa" letos ve Varech dokládá nepsané pravidlo, že typicky festivalové filmy sledují v pomalých záběrech veškerou bezútěšnost světa.
Na půdorysu rodiny
Což neznamená, že jsou špatné. Třeba argentinský snímek Bratr a sestra, jehož hrdinka svému sourozenci organizuje život i v dospělosti, potěší něžným humorem včetně scény, v níž dvojice vyrabuje noblesní raut. Tipuje se, že k jejím představitelům by mohly mířit případné ceny, a režisér Daniel Burman přiznává: "Na hereckou práci jsem opravdu velmi pyšný."
Francouzské Sladké zlo přináší zajímavou, leč trochu umělou variaci na téma Lolita: líčí vpád tulačky z ulice do života váženého manželského páru. Režisér Olivier Coussemacq nazval svůj debut "psychothrillerem o nejednoznačné hranici mezi viníkem a obětí".
Stejné východisko volí mnohem účinnější polský příběh Matka Tereza od koček, jenž vyšel ze skutečného zločinu. "Dva chlapci před dvanácti lety ve Varšavě zavraždili matku, vybili její kočky a s mrtvolou žili několik dní v bytě," shrnul režisér Pawel Sala reálné pozadí dramatu, jež vypráví proti času. "Proč pozpátku? Protože po tragédii vždy lidé pátrají v paměti, v kterém okamžiku se jí dalo ještě zabránit."
Krutost uvnitř rodiny sleduje rovněž španělská Moskytiéra, jejímž hrdinům však režisér Augustí Vila poskytl motiv prozření a smíření. Němou roli si tu zahrála Geraldina Chaplinová a spousta zvířat od holubů po psy, filmař však tvrdí, že zvířata byla předvídatelnější než lidé.
Sukničkář jako lék na deprese
Kanadské drama Truchlení pro Annu vyjadřuje názvem celý obsah: matka zničená smrtí dcery se oddává svému žalu na zasněžené samotě, vesměs v dlouhých detailech tichého utrpení, než najde východisko, jež shrnula režisérka Catherina Martinová: "Krása a umění nás mohou zbavit bolesti."
K nenápadně podmanivým dílům patřil íránský příběh taxikáře Jsou věci, které nevíš, těžící ze zvláštní nálady moderního města před zemětřesením. Hrdinové si tu vyměňují DVD s nejnovějšími tituly včetně závěrečné řady seriálu Ztraceni a režisér Fardin Saheb Zamani potvrdil, že to není nadsázka: "V Teheránu seženete premiérová DVD dříve než v Evropě."
MFFKV 2010 - Maria de Medeiros (Hitler v Hollywoodu)
Velké naděje vkládané do mystifikační hříčky Hitler v Hollywoodu lehce splaskly, její hezký nápad se rozpustil v plakátovou obhajobu evropského umění před americkým průmyslem.
Čínský Diago mapoval atmosféru nejistoty v portugalském Macau před návratem do čínské správy docela působivě a úsporně, ovšem v exoticky vláčném tempu, což platí i pro ruské Jiné nebe, popisující ponižující pouť otce se synkem za zmizelou ženou amatkou z uzbeckých pastvin do krutého města.
Vlastně až poslední film soutěže Zůstane to mezi námi, zrozený z koprodukcí tří jugoslávských zemí, vnesl do festivalových kin žánr tragikomedie o lidských slabostech a živelnou radost na balkánský způsob, byť bez obzvláštních filmařských nápadů. Nicméně kotrmelce sukničkářského hypochondra působily po várce filmových depresí jako lék.
Ne náhodou šly včera na dračku lístky na podobně odlehčené nesoutěžní Ženy v pokušení, které tu přivítaly miliontého diváka a jejichž královna Eliška Balzerová v pátek převezme hereckou cenu RWE, nazvanou Modrá kostka.
