Juraj Jakubisko

Juraj Jakubisko | foto: archiv

I malé Česko už si troufá na velkofilmy

  • 6
Goliáš mezi Davidy. To bude Love Story Bathory, dosud nejdražší projekt v dějinách české a slovenské kinematografie. A chystá se i další drahý velkofilm, válečný Tobruk.

Příběh pověstné čachtické paní Alžběty Bátoryové, který začne režisér Juraj Jakubisko točit v půli prosince v Čachticích a Muzeu liptovské dědiny, má rozpočet deset milionů eur, tedy asi tři sta milionů korun.

Může se takový film vůbec vyplatit? Pouze jako nadnárodní koprodukce se světovou distribucí natočená v angličtině, což Jakubiskova novinka slibuje. Podílejí se na ní britští a maďarští partneři.

Mezinárodně hvězdné má být i herecké obsazení, jež producentka Deána Horváthová-Jakubisková, zároveň představitelka menší role, do poslední chvíle tají. Natáčení potrvá rok, s premiérou se počítá v roce 2007.

Jejím okamžikem padne dosavadní prvenství Svěrákova Tmavomodrého světa, jenž dosud držel rekord s náklady ve výši 230 milionů korun. Vznikl podle podobného receptu: poskládal prvky příběhu, finance, herce a následně i diváky z několika zemí.

Odkud přicházejí peníze
Návratnost velkofilmů však znamená běh na dlouhou trať. Svěrákův válečný film utržil ve Státech 260 tisíc dolarů, v přepočtu asi šest milionů korun, v Česku 90 milionů korun. Promítal se také v Německu, Řecku, ve Velké Británii, prodal se do televizí od Norska po Turecko.

A právě z televizí včetně předpremiér na placených kanálech typu HBO a ještě předtím z videa a DVD "dokrývají" snímky svá konta. Jen z domácích kin se český film málokdy zaplatí, leda by šlo o levný snímek, který se stal diváckým hitem. Běžný současný film stojí do pětadvaceti milionů korun, ty nejúspěšnější, jako třeba letos Román pro ženy, pokoří půlmilionovou návštěvnost.

Při průměrné ceně lístku, která se už blíží stokoruně, utrží na vstupném kolem padesáti milionů korun. Jenže polovina této částky zůstává kinům, z druhé půli jde část distributorovi, část na vyrovnání autorských práv a teprve zbytek zůstane producentovi.

Není divu, že zejména mladí začínají nízkorozpočtovými díly. Za týden má premiéru Restart, jenž stál šest milionů, ještě úsporněji vznikl nynější komediální hit Sklapni a zastřel mě – za tři miliony korun. Dojde-li k šesticiferným počtům diváků, bude už vydělávat.

Africké natáčení: den za milion
Nicméně existují látky, které se bez velkých peněz neobejdou. Kromě pohádek to jsou dobové snímky, kam spadá "devadesátimilionový" chystaný Menzelův přepis Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále, nebo válečná dramata jako Tobruk, jejž připravuje Václav Marhoul.

Šedesát natáčecích dní, šedesát milionů korun. To je základní rovnice příběhu československých vojáků bojujících za druhé světové války v libyjské poušti, jejž chce Václav Marhoul točit od září 2006.

Buď v Maroku, nebo v Tunisku, podle výhodnosti podmínek, o něž prý s místními produkcemi musí smlouvat jako o ceně koberce na arabském trhu. Pouze třetina snímku – scény z prostor uvnitř pevnosti – vznikne v domácích ateliérech. "Dejme tomu u České Lípy se takový druh filmu opravdu točit nedá," říká režisér a producent v jedné osobě.

Peníze na dražší Tobruk se mu zatím daří sehnat rychleji a snáz než na předešlou levnější komedii Mazaný Filip. Ještě se čeká na slovenské partnery, ale půl rozpočtu, třicet milionů, už má Marhoul pohromadě.

Dokonce našel generálního partnera v Poštovní spořitelně, jejíž zástupci sice částku nesdělili, ale naznačili, že tu jde o zásadnější vklad než u děl Snowboarďáci, Experti a Jak se krotí krokodýli, jimž také pomohli. Tobruku přispěl i evropský program Media.

Z rozpočtu si však herci moc neužijí. "Nesmějí bydlet v pohodlném hotelu a při zkouškách textu je budu v horku honit pouští, aby působili věrně," slibuje režisér.

,