Velkého setkání se patrně v sobotu večer dočká karlovarský festival. Na závěrečném ceremoniálu totiž vedle Benicia del Tora převezmou celoživotní cenu za přínos filmu i Boleslav Polívka a Geoffrey Rush. A právě australský herec, největší hvězda letošního ročníku, se během rozhovoru svěřil, že ve druhé polovině 70. let, kdy ve Francii studoval pantomimu, Bolka Polívku obdivoval.
„Jako student jsem jej viděl v Paříži spolu s úžasnou skupinou divadelních klaunů. Nehráli v divadle, ale ve stanu, kde dělali nejrůznější klaunérie. Nevím, zda v kreativním procesu nebyly účastny i nějaké houbičky, ale byli velice vynalézaví a surreální. Spolu s Borisem Hybnerem a v režii Ctibora Turby,“ vzpomínal oscarový herec.
„Pak jsem jej ještě viděl na festivalu v Avignonu. Tam jsem si říkal, že bych chtěl být jako on,“ přiznal Rush a dodal, že až do minulého víkendu netušil, že právě Polívka bude v Karlových Varech přebírat cenu na stejném pódiu a ve stejný večer. „Je to neuvěřitelné, možná se s ním tedy i poprvé potkám,“ dodal zjevně dojatý.
 |
Jednasedmdesátiletý herec, který v roce 1997 obdržel Oscara za výkon ve filmu Záře a jehož tvář celosvětově proslavil snímek Králova řeč či série Piráti z Karibiku, má k naší zemi speciální vztah. „Poprvé jsem u vás byl v roce 1997, když se točili Bídníci. Skoro osmdesát procent obsazení byli Češi,“ vzpomínal.
„Byla to moje první mezinárodní zkušenost, natáčelo se v barrandovských studiích a někde blízko města jménem Brrrno. V angličtině neexistuje slovo, kde byste vyslovili tyto tři souhlásky a pak až samohlásku. To není povoleno,“ smál se Australan a dodal, že ho stejně tak nyní překvapilo, proč bylo v novinách jeho jméno uvedeno ve formě „Geoffreyem Rushem“. „A pak jsem se ptal, jak řeknete Thursday?“ dodal v narážce na pořadí souhlásek ve slově čtvrtek.
I přes svou bohatou filmografii Rush upozorňuje, že jeho největší láskou zůstává divadlo. „Bylo pro mne vždy důležitější než celosvětová sláva. Rád hraji blázny, idioty, šašky a klauny. A těch má Shakespeare ve svých hrách spoustu. Není nic lepšího než odehrát ve čtyři sta let staré Shakespearově komedii gag, který byl napsán pro úplně jiné publikum v úplně jiné době a který oslovuje napříč staletími,“ pochvaloval si.
O herectví nesnil
Rush ostatně vzpomněl i na svoje začátky. „Divadlo jsem poprvé viděl, když mi bylo šest nebo sedm. Jednalo se o velký stan, který putoval po kraji a každý večer hrál varieté. Komedianti, žongléři, akrobaté, dívky v krásných kostýmech, kouzelníci... Ta samá skupina pak přes den hrála pro děti pantomimu a pohádky, které byly také velice burleskní. Do jejich stanu se vešlo osm set lidí, byl docela velký. Dva roky poté ale hrát přestali, protože přišla televize,“ vzpomínal.
Happy Birthday, milý Geoffrey! zazpíval Rushovi k narozeninám celý sál |
Rush se pak na škole stal členem dramatického kroužku. „O takové kariéře jsem ale nesnil, myslel jsem, že budu učitelem nebo hlasatelem v rádiu, na univerzitě jsem ostatně studoval literaturu,“ popisoval.
Ve školním kampusu jej ale v jedné hře objevil jistý režisér, který mu nabídl tříletý kontrakt. „A já to vzal. Od té doby se to snažím dělat až do svých sedmdesáti. Tedy jednasedmdesáti,“ dodal Rush v narážce na středeční událost, kdy mu celý Velký sál Thermalu zazpíval k narozeninám.
