Po dvouleté pauze dychtí účastníci karlovarského festivalu po všem: po filmech, hvězdách, potlesku, po velkém zážitku či obyčejném setkání. I za tu cenu, že si přes hlavu přetahují neforemné roušky přezdívané kačer Donald a že v první den na recepci v (částečně) rekonstruovaném hotelu Thermal drnčely telefony, co všechno nefunguje.
Ale za lešení do pokojů plných nedodělků nikdo nevidí a navenek si 55. ročník drží svůj velkorysý styl. První laureát čestné ceny, britský herec Michael Caine, byl důstojně dojemný, festivalový prezident Jiří Bartoška zas optimisticky vítězný: „Přežili jsem konkurenci Moskvy a Zlatého golema, přežijeme i covid.“
Jevištní show bratrů Cabanů jako vždy okouzlila a moderátor Marek Eben jako vždy pobavil, zvláště když k tanečnímu prologu s popcornem poznamenal, že Vary praženou kukuřici provázející komerční tvorbu nepotřebují, protože programový ředitel Karel Och sem vozí filmy pro intelektuály živící se spíš antidepresivy.
Navíc zahajovací snímek Zátopek nabídl po dlouhé době podívanou vskutku mezinárodního formátu, a třebaže s koncertní verzí muzikálu Jesus Christ Superstar se zpívat ani tančit zrovna moc nedalo, lidé zážitek s kelímky piva za chladné noci ustáli. Jako by všichni přijali hru na běžnou podobu filmových Varů navzdory okolnostem.
Samozřejmě je to trochu jiný festival. I když zahraniční delegace nechybějí, přece jen převažují české tváře i snímky; premiéru má ve Varech hned třináct domácích titulů. Nová znělka s minulým nositelem čestné ceny se nemohla natočit, takže běží ty pamětnické. V hlavní porotě sedí jen čtyři hosté, protože pátý kvůli pandemickým opatřením ve své zemi nemohl dorazit.
Ale zase je více času vzpomínat. „Kniha je to, co přežije, až nám vypnou proud,“ vysvětlili Michal a Šimon Cabanovi, proč vydali publikaci Vary 25, shrnující jejich činnost pro festival. Aby pomíjivost svých jevištních akcí zachovali, přidali do textu kódy odkazující na sedm hodin videozáznamů. „Nechali jsme nahlédnout do zákulisí plně podle pravdy, včetně tak propírané nahoty našich tanečnic,“ tvrdí bratři.
Knihu Autorka neklidu – Věra Chytilová očima české filmové kritiky pokřtil ministr kultury Lubomír Zaorálek, který vzpomněl, co třeba režisérčina Kalamita ve své době pro jeho generaci znamenala. „Samozřejmě že Chytilová popisovala tehdejší český bordel, ale pro nás to bylo pozitivní – byla radost vidět, že to někdo nahlas řekl a ukázal,“ vzdal filmařce hold.
Nejnověji se posmrtné pocty dostalo jiné legendě české vlny, Janu Němcovi, v podobě uvedení restaurované kopie díla O slavnosti a hostech. Eduard Kučera, který spolu s manželkou záchranu pamětnických filmů platí, připomněl, že ve vyčištěné verzi přibyli i Světáci nebo Kočár do Vídně, a přimlouval se za zřízení „menší festivalové sekce“ pro taková díla. Proč ne, po některých novinkách může retro vylepšit divákům náladu.
