Chaun: Místo chlastu pařím hry

  • 21
Počítačové strategie jsou oblíbenou kratochvílí filmaře Igora Chauna, který v úterý v on-line rozhovoru dvě hodiny neúnavně odpovídal na otázky čtenářů iDNES. "Jsem pořád schopen na tom ulítnout. Mám to místo drog nebo chlastu. Vyčistí mi to pokaždé totálně hlavu. Ale snažím se to hlídat ... ach bože, jaká to strašná ztráta času," říká přední český dokumentarista.Odpovědi Igora Chauna najdete ZDE.

Režisér a scenárista v současnosti pracuje na novém seriálu České televize Účastníci zájezdu, jehož scénář vznikl na základě románové předlohy spisovatele Michala Viewegha. Realizace pětidílné série, v níž se mají představit herci Ondřej Vetchý či Jana Brejchová, však momentálně vázne na komunikaci s koprodukčním partnerem, záhřebskou televizí.  V současné době stále probíhají jednání o rozpočtech a smlouvách.

"Lidem v ČT pomalu dochází trpělivost. Docela je chápu. Mně také. Ale znalci poměrů říkají, že to je normální a že nakonec to BUDE. Takže uvidíme. Necháme se překvapit," odpověděl čtenářům iDNES bezmála čtyřicetiletý umělec. Ze stejných důvodů se protahuje i natáčení stejnojmenného celovečerního filmu.

"Pokud se Účastníci nakonec neuskuteční, bude to pro mne znamení, že se mám držet vlastních projektů a vlastní poetiky. Protože tomuhle se věnuju už druhý rok... Vrátím se k tomu, co mi jde, viz věci typu Uvěřitelných příběhů. Mám rozdělané scénáře, mám nápady, jde jen o to se zkoncetrovat a usednout k tomu," ujišťuje sám sebe Chaun. 

Kromě práce na seriálu se věnuje i psaní scénářů k celovečerním snímkům: Filmaři, Hrobník a Devátá postava. "Filmaři je příběh stárnoucího scenáristy a jeho přátel. Takové nostalgické ohlédnutí za "minulým věkem" naší kinematografie. Horor je groteskní podobenství o mladíkovi žijícím na hřbitově za městem - jeho zakázané cestě dolů do města. Devátá postava by měl být klasický hitchcockovský horor o mladé krásné ženě v současnosti, která jednoho dne vezme v lese stopaře a začnou se jí dít velice ošklivé věci," přiblížil svoji svoji nejbližší profesní budoucnoust bývalý studentský vůdce.

A kde scenárista čerpá inspiraci pro svou práci? "V lednu jsem se vrátil z dvouměsíčního pobytu v amazonském pralese, kde jsem žil mezi domorodci v dřevěné chatrči," vypráví o svém pobytu v Brazílii zasněně Chaun.

Zároveň  se prý účastnil rituálů se šamanskými pralesními "medicínami" a chodil do dřevěného kostelíku, kde spolu s místními zpíval v portugalštině písně o Panně Marii, Ježíšovi, entitách pralesa a skutečnosti.

"Tento pobyt mě hluboce zasáhl. Doposud jsem si myslel, že moje duchovní hledání musí směřovat na východ a křesťanství je mi cizí. Předtím jsem se zajímal jen o buddhismus a meditaci," dodává.

Na rozdíl od předchozích pobytů v Asii Chaun tentokrát v jihoamerické Brazílii údajně ani nenatáčel, ani si nezapisoval. Své zažitky chce však shrnout do chystané knihy s názvem Nápoj rozpomnění. Pracovně stále pokračuje v psaní Deníků, které prý hodlá vydávat s přestávkami po celý život. V plánu má i vydání další knihy povídek.

Igor Chaun se narodil 22. srpna 1963 v Praze. Již v chlapeckém věku poprvé přičichl k filmařské profesi, když ztvárnil jednu z hlavních rolí ve filmu Tři do moře. Po vyučení pracoval několik měsíců jako horník v dole Klement Gottwald.

V polovině osmdesátých let začal pracovat jako asistent režie na Barrandově, odkud vedla cesta až na kýženou scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Zpočátku se zaměřoval především na krátké filmy.

V prvním ročníku FAMU, v roce 1988, natočil Chaun videodokument Nejkrásnější portrét  - dialog s vlastní matkou. Dalšími filmy byly Miss Solemnis (1989), dokument o provedení mše skladatele Miloše Boka, stylizovaný dokument Otec, matka a já... (1990) a první krátké filmy (Ramóna má návštěvu, Život po životě sira T.).

Mezi jeho prvotiny rovněž patří cyklus Velmi uvěřitelné příběhy. V povídce Siláci si zahrál i jeho spolužák a přítel Jan Hřebejk, později úspěšný tvůrce celovečerních filmů.

Koncem roku 1989 se stal jednou z klíčových osobností a mluvčím Studentského stávkového výboru a aktivně se zapojil do sametové revoluce. Začátkem devadesátých let se prosadil i jako scénárista filmu Rekviem pro panenku.

Politickému tématu se věnoval ve čtyřdílné Léčbě s Klausem z roku 1991, zobrazující touhu československé společnosti po ekonomické a myšlenkové proměně. Velký ohlas vzbudily v té době první díly satirického občasníku Česká soda, které režíroval a podílel se i jako spoluautor.

Ve druhé polovině devadesátých let se Chaun orientuje především na cestopisné a mystické dokumenty z cest po Asii. Postupně tak vznikl dvoudílný Skutečný svět? z roku 1996 a především tříhodinová Cesta do Indie z roku 1999, ve které Chaun mapuje lidskou potřebu duchovního hledání i své setkání s tibetským dalajlamou. Tento film se setkal s mimořádným diváckým ohlasem.

V roce 1999 se stal, jakožto jeden z vůdců studentského hnutí v době sametové revoluce, jedním z iniciátorů petice Děkujeme, odejděte!, která vyzývala přední politiky k odstoupení.

Chaun také vydal dva díly kontroverzní knihy Deník aneb Smrt režiséra, jenž je založen na osobních zápiscích a postřezích z počátku 90. let a sbírku povídek Večeře u mahárádži.

Z jeho poslední tvorby zaujal o Vánocích 2001 televizní diváky hraný film Červená karta, v němž pomocí kriminální zápletky řeší jedno z dilemat moderní doby: stačí ke štěstí hmotný úspěch, nebo musíme přidat otevřené srdce a soucit s ostatními?

Jedním z posledních Chaunových filmů je dokument z roku 2002 Úžasný rokenrol v Čechách aneb Jeď, Honzo, jeď!. Režisér natočil více než 40 hraných a dokumentárních filmů. Pravidelně se věnuje také natáčení reklam.

Igor Chaun čte z projevů Václava Klause.

Igor Chaun.

Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003).

Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003).

Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003).

Igor Chaun zodpovídá dotazy čtenářů při on-line rozhovoru iDNES (29.7.2003).