Dojetí režiséra Roberta Hloze a euforie producenta Jana Kallisty, které provázely slavnostní pondělní premiéru českého snímku Bod obnovy, byly nakažlivé. Byla z nich cítit úleva a radost, že se ambiciózní projekt českého sci-fi filmu povedlo dotáhnout do konce.
Jaký ale snímek vyprávějící o blízké budoucnosti doopravdy je? Po technické stránce překvapivě dotažený. Tvůrci šli vlastní cestou vědomi si toho, že se se zavedenou západní žánrovou produkcí nemohou měřit. Diváci se tak mohou těšit na Prahu roku 2041, kde se pražský brutalismus snoubí s historickou i hypermoderní zástavbou.
Prezident Pavel s manželkou jsou na festivalu, překvapili diváky české sci-fi |
Solidně a propracovaně působí technologie, které provází ústřední zápletku filmu. Bod obnovy totiž vypráví o časech, kdy si lidé mohou zálohovat svůj život pro případ náhlého úmrtí a o tom, jak se to samozřejmě hned někdo snaží zneužít pro své obohacení.
 |
Až potud je tedy debut (!) Roberta Hloze překvapivou událostí. Selhává však v jedné základní věci a tou je scénář a dialogy. Diváci se dočkají klasického oblouku typického pro ty nejobyčejnější kriminálky. Policistka v úvodu někoho honí, ten umírá, ona se pak zpovídá před šéfem, který ji upozorňuje, že musí jednat podle pravidel, policistka se ale nevzdává, pátrá na vlastní pěst a čas ukáže, že měla pravdu.
Děj je tak předvídatelný a schematický, že protagonistům nenabízí víc než pár zaměnitelných figurek. Takže i naši přední herci, mezi které Václav Neužil, Karel Dobrý a Jan Vlasák bezesporu patří, zde vlastně nemají co hrát. Z jejich úst navíc hlavně v úvodu filmu padají ta největší žánrová klišé.
Je to škoda, s trochu rafinovanějším textem se z Bodu obnovy mohla stát překvapivá (nejen) festivalová událost. Takto zůstává „český Blade Runner“ pouze zajímavým Hlozovým startem a skvělým příslibem do budoucna.
