Kritikům se nelíbí, že běloch hraje spisovatele, jehož babička byla černá otrokyně z Haiti a který celý život trpěl rasovými stereotypy a sám o sobě s rezignací mluvil jako o "černochovi s kudrnatými vlasy".
Film šel do kin minulý týden. Depardieuovým partnerem v něm je Belgičan Benoît Poolvoerde, který hraje Dumasova "literárního černocha", tedy člověka, který dopracovával jím nahozené nápady.
Polemiku zahájili novináři a spisovatelé Serge Bile a Emmanuel Goujon v článku "Když francouzský film bělí Alexandra Dumase". Vyslovili v něm podiv nad tím, že byl bílý herec obsazen do role míšence "v době, kdy má Francie plná ústa (rasové) rozmanitosti a povznesení zřetelných menšin". K nim se připojila řada dalších novinářů.
Reprezentační rada černošských sdružení Francie film označila za "příznačný pro diskriminaci, jejímiž oběťmi jsou lidé vzešlí z menšin", a za výraz toho, jak obtížné je pro "elity" tuto diskriminaci uznat.
Týdeník Le Nouvel Observateur na své internetové stránce nouvelobs.com napsal, že ve filmu jsou ve skutečnosti dva "hříchy". Zaprvé v něm skoro není zmínka o barvě spisovatelovy pleti, a tudíž se v něm pomíjí utrpení, které kvůli tomu prožíval.
Zadruhé pak volba Depardieua ukazuje na problém, jakým je postavení "viditelných menšin" ve francouzském filmu vůbec. Podle týdeníku se tu ustoupilo "nesnesitelné obchodní logice" (tedy předpokladu, že hvězda přitáhne diváky). "Pokud jde o přítomnost menšin ve filmu, Francie velmi zaostává za Spojenými státy. Francouzský film je příliš
jednobarevný," napsal týdeník.
Žádná z kritik se nedotýká osobně Depardieua a jeho výkonu ve filmu. Producenti snímku Frank Le Wita a Marc de Bayser kritiky odmítli. Podle nich polemika nemá smysl. Alexandre Dumas, autor například Tří mušketýrů a Hraběte Monte Crista, "měl čtvrtinu černošské krve, tudíž měl tři čtvrtiny krve bílé".
"Vrcholem ironie je, že měl modré oči. Film, stejně jako život, se naštěstí neomezuje na genetiku," uvedli v prohlášení, v němž hájí "uměleckou svobodu".
