Stálo to za to, říkal muž, který nesnášel pokrytce. Forman by se dožil 90 let |
Vnučka Miloše Formana, dcera jeho syna Petra, je ve třiadvaceti známou herečkou. Antonie Formanová zaujala v televizním dramatu Dukla 61, za snímek Okupace byla nyní nominována na Českého lva. Dědečkovo jubileum prý chtěli s rodinou připomenout, ale sešlo z toho. „Plánovali jsme větší akci, chtěli jsme to uspořádat s Martinou Formanovou, ale bohužel jsme to museli kvůli komplikacím a nynější situaci odložit. Určitě se ale sejdeme na společnou rodinnou večeři a oslavíme to. Větší akci odkládáme na později, nejspíš jaro,“ popisuje.
Jak často jste se v dětství s dědečkem, který žil za mořem, vídala?
Snažili jsme se tam jezdit jednou dvakrát do roka. Když jsme byli menší a dědeček „vitálnější“, jezdil i on sem. Kontakt byl častější, podnikali jsme třeba společné výlety na kolech. Poslední roky jsme už jezdili jen my za ním, tak na týden dva. Nejraději vzpomínám na nejbanálnější věci, různá posezení u večeře či společné sledování filmů. Ač to byly obyčejné momenty, pro mne jsou nejkrásnější. Na společnou cyklistiku hodně vzpomínají ségry, já to mám v mlze, byla jsem docela malá.
Rád vám prý pouštěl vlastní filmy, které opatřoval komentářem. Jaké to bylo?
Nebylo to pravidlem, ale pamatuji si, že u toho občas vzpomínal na natáčení. Hodně jsem se doptávala, jak si některé herce vybral. On vždy s lehkostí řekl: „Dyť to je jasný, toho jsem tam chtěl, nemohl to dělat nikdo jinej!“ Bylo hezké mít u sledování filmu zákulisní rozšířený pohled.
Dal vám radu, nebo máte v hlavě nějaký jeho citát, kterým se ve své umělecké dráze řídíte?
Tak konkrétního nic nemám. Nebo... Jednou pronesl hlášku, ale ta je lehce sprostá. Používáme ji v různých drobných situacích a není úplně uměleckého rázu (smích). Také psal hodně básničky, krátké a trefné. K osmdesátinám jsme mu je v režii strejdy Matěje zilustrovali do takového plakátu. Každopádně mi v hlavě nejvíce zní to jeho klasické: „Dobrýýý, dobrýýý!“ Nevím, zda se to dá přesně vyjádřit do textu, ale to jsme převzali všichni a komentujeme tím některé momenty v podobě jeho znělého hlubokého hlasu.
 |
Vaším oblíbeným filmem je prý Přelet nad kukaččím hnízdem.
Je těžké říci, který z jeho filmů je můj nejoblíbenější. Hodně se mi to mění podle nálady a období. Občas si naopak ráda pouštím jeho české filmy. Ale Přelet nad kukaččím hnízdem má strašně silný a skvěle zpracovaný příběh. Když jsem se na to koukala, propadla jsem Jacku Nicholsonovi, který je mým velkým hereckým vzorem. Ale ten film je celkově dokonalý, že to se mnou vždy zamává. Má kouzlo a neumírající kontext k situacím ve světě.
Jaký další jeho film vás zaujal?
To bych mohla vyjmenovat všechny. Ale už jako malá jsem viděla Muže na Měsíci. Měla jsem tehdy hrozně ráda Jima Carreyho jako komedianta, takže mne film překvapil. Ukazuje ho v úplně jiné poloze. Tehdy jsem se nejvíc dědečka vyptávala, jaké to bylo. A vím, že to muselo být hrozně těžké. Viděla jsem dokument, kde Jim Carrey vyprávěl, jak z něj děda občas musel šílet, ale zároveň k němu přistupovat tak, jak to bylo. Jako k postavě Andyho Kaufmana a později k Tonymu Cliftonovi. Z českých filmů zbožňuju Černého Petra a Hoří, má panenko. To si pouštím pořád.
Když dnes tyto snímky běží v televizi, koukáte na ně jinak?
Často u toho cítím velkou nostalgii. Nedávno dávali Amadea. Jak ty filmy známe, málokdy si je pouštíme z DVD, ale když běží v televizi, mám pocit, že je to šance zavzpomínat. Na skvělý film i na dědu.
Jaký film Miloše Formana máte nejraději?
Udržujete po smrti dědečka kontakty s jeho americkou rodinou?
Ano, teď jsme byli s jeho manželkou Martinou na rodinné dovolené. S tou jsme hodně v kontaktu. A i s klukama Andym a Jimmym si píšeme na narozeniny a svátky. Doufám, že se za nimi brzy dostanu.
Váš tatínek mi jednou říkal, že jeden z důvodů, proč se s bratrem Matějem rozhodli pro divadelní dráhu, byl fakt, že nebudou tolik konfrontováni s odkazem Miloše Formana. Jak jste to vnímala vy? Nebála jste se toho jména?
To je ošemetné. U mě se dá těžko říci, jestli jsem se chtěla něčemu vyhnout, když dělám divadlo i film. A táta vlastně taky. Nikdy jsem ale nechtěla, aby to vypadalo, že to beru jako výhodu. Umělecký svět mne ale tak pohltil a okouzlil (možná i proto, že jsem v něm vyrůstala), že jsem si brzo uvědomila, že nic jiného dělat nechci. A drží se mne to doteď. Jsem ráda, že mám na sobě tu, jak se říká, tíhu jména. A to jméno je opravdu velké. Samozřejmě člověk má neustále v sobě otázku, zda to není všechno jen pro to jméno, ale já jsem na něj hrdá a jsem ráda, že se dědečky, tátou a strejdou a vlastně celou mou rodinou mohu neustále inspirovat.
Vyčetl vám někdo, že to máte kvůli jménu lehčí?
Četla jsem nějaké komentáře. Na světě budou vždy lidé, kteří na to budou mít takový názor. Nejsem jediná, kdo nese slavné jméno. Třeba to tak je... Sama si neodvažuji to obhajovat. Ale v profesi se mi nic takového neděje, maximálně ve vtipu. Sama nechodím a neříkám, že jsem Formanová a že se ke mně mají chovat jinak. Proč by měli? To nechci a neočekávám.
Napadlo vás, že byste kvůli jménu mohla prorazit v zahraničí?
Moc bych se chtěla dostat do zahraničí a zkusit si tam tvůrčí práci v cizím jazyce. Takhle jsem nad tím ale zatím neuvažovala. Kdybych chtěla jet do Ameriky, Martina a někteří dědovi známí mě asi podpoří, máme to ale s holkama v sobě tak, že si tu cestu chceme vybojovat samy.
Vaším druhým dědečkem byl spisovatel Jiří Stránský. Nacházíte v sobě či v sestrách nějaké vlohy po obou z nich?
To je otázka spíš na někoho jiného. Oběma se strašně inspiruju a věřím, že nám něco ze sebe předali. Každý třeba něco trochu jiného. Za tohle dědictví jim budu vždy vděčná. Nevím, co bych řekla o sobě, ale sestra Josefína má určitě po dědečkovi Stránském psaní, píše úžasné eseje. Stejně tak moje maminka, která dopracovává jeho scénáře.
Právě s Josefínou jste do Dejvického divadla připravily představení Játra podle předlohy Jiřího Stránského. Neuvažujete nějak zpracovat i dílo Miloše Formana?
Kouzlo je v tom, že děda Stránský přenechal texty, se kterými se dá pracovat dál. U filmů dědy Formana je to těžší. Viděla jsem nějaké divadelní pokusy, ale osobně si na to netroufám. Je to podle mne dokonalá práce a je těžké ji dělat jinak. Ale nechci, aby to vyznělo, že všechny pokusy byly marné – třeba Husa na provázku udělala inscenaci Lásky jedné plavovlásky, a to se moc povedlo. Všemi jeho filmy a tvorbou se ale výrazně ve své tvůrčí činnosti inspiruji, to vím jistě.
Obě vaše sestry, Emílie a Josefína, jsou tvůrčí, máte nějaké společné umělecké plány?
Josefína se pohybuje kolem režie, já v herectví, Emilka zase v produkci. Je pravdou, že máme takový náš dětský sen, že bychom chtěly mít Forman Sisters, stejně jako má táta s Matějem Forman Brothers. Že bychom takto pokračovaly. Pár společných akcí za sebou už máme. V budoucnu se snad potkáme u dalších projektů.
