„Taneční drama inspirované skutečným příběhem“ vzniklo na základě libreta Milany Pokorné, anestezioložky, která se během svého profesního života věnovala tématu neodkladné resuscitace.
„Inspirací mi byla jedna dramatická noční směna někdy v devadesátých letech. Ten nápad ve mně uváznul, dlouho jsem o něm přemýšlela a pak se rozhodla, že bych ráda divákům ukázala transplantační program z trochu jiného úhlu pohledu. Z pohledu dárce, z pohledu rodiny dárce a z pohledu lékaře, který o dárce pečuje,“ popisuje autorka.
 |
„Je to citlivé téma. Neuvěřitelně smutné. Tyto pocity a emoce se dají sdělit jen velmi obtížně. Proto mě napadlo, že hudba a tanec jsou pro tak silnou emoci vhodné prostředky. Tak jsem se rozhodla napsat libreto,“ vysvětluje. Uvedení navíc vychází na sté výročí narození jihoafrického kardiochirurga Christiaana Neethlinga Barnarda, který jako první v roce 1967 provedl úspěšnou transplantaci srdce.
Pokorná prý nikdy umělecké ambice neměla. „Mnoho let jsem si dokonce říkala, že nemám dělat něco, co jsem nestudovala. Ale jakmile mě toto téma napadlo, dostala jsem pocit, že je mou povinností to udělat. Nevím proč,“ popisuje.
Ač impulz vznikl z konkrétní situace, změnila Pokorná identitu postav, sled událostí i okolnosti. „Aby divák přijal příběh Eriky a Sebastiána tak, jak jsem ho napsala. Velmi bych si přála, aby se Erika stala ztělesněním dárkyně jako takové. Ten jeden konkrétní příběh za tím nechci hledat,“ upřesňuje lékařka.
První polovina představení prý nabídne krásné duety a svůdné melodie, popisuje totiž studentská léta. Druhá část je naopak hodně scénická a emotivní a měla by diváka vést k zamyšlení. „Bude to příběh nenaplněné lásky. Myslím, že je to Romeo a Julie 21. století,“ shrnuje Pokorná.
Představení Srdce se zcela obejde beze slov. „Celý příběh převyprávějí tanečníci. Myslím, že to byl pro choreografa Richarda Ševčíka velmi těžký úkol a že se mu to neuvěřitelně povedlo,“ slibuje autorka, která celý život taneční umění sleduje a jako děvče se dokonce věnovala krasobruslení.
Láska ve všech podobách
Hudbu složili Jan Rejent a Pavel Lochman. „Nechala jsem jim úplně volnou ruku a připadalo mi, že mi ty noty čtou z očí. Nevěděla jsem totiž zcela přesně, jak má hudba konkrétně vypadat, ale to, co napsali, mi přišlo úžasné,“ popisuje Pokorná. Scénu si pak vzal na starost renomovaný scénograf Marek Cpin.
A co by si z představení Srdce měli diváci odnést? „Život je láska ve všech svých podobách,“ uvažuje anestezioložka, pro kterou jde o zcela ojedinělý vstup do světa umění. „Jsem lékařka, která uspává a probouzí pacienty na operačním sále či na záchranné službě ošetřuje kriticky nemocné. Beru to tak, že se mi Srdce přihodilo. Nebyl to můj cíl. Ale když mi osud zkřížil cestu, postavila jsem se k tomu zodpovědně,“ vysvětluje.
Zatím má Srdce v plánu pět uvedení v Praze a čtyři v Plzni; v tamním Divadle J. K. Tyla totiž celé představení vznikalo. „Co bude dál, nevíme. Zda naše Srdce skutečně ‚ožije‘ a zda obletí svět, záleží na tom, jak ho přijmou diváci,“ přemýšlí Pokorná.
