„Bylo to rozhodně jiné hrát představení, ve kterém vaše role používá antisemitskou rétoriku těžkého kalibru, pro židovské publikum. Bylo cítit, že to téma se jich velmi dotýká,“ říká Jiří Valeš, kterému ve hře připadla role Němce oslavujícího Hitlera.
Jaké je to hrát před publikem, které neumí jazyk?
Byli jsme se podívat na představení izraelských kolegů založeném na dokumentárních příbězích imigrantů do Izraele, takže jsme to nejdříve poznali z opačné strany. Divák, který nerozumí ani slovo, chce porozumět možná ještě více. Více vnímáte řeč těla. Ta prozradí, zda jste jako herec svobodný či v křeči, zda jste ve svém sdělení upřímný, zda do toho vkládáte energii. Rozhodně se nad tím herec na scéně nemůže zamýšlet, že mu divák nerozumí. V případě našeho představení však měl po stranách jeviště k dispozici hebrejské titulky, překlad tedy byl.
Je hrát pro cizince jednodušší?
Museli jsme si dávat pozor na to, aby nás hra nestrhla k rychlejšímu tempu, aby režie stíhala posouvat titulky a divák číst. Nemůžete blábolit a sázet na to, že nikdo nerozumí. I proto, že v Izraeli žijí lidé mluvící česky a také je tam hodně rusky mluvících Židů, kteří mohou občas porozumět. Jako herec poznáte, jestli vám rozumějí z reakcí publika. Izraelci se zasmáli ve stejných chvílích, jako Češi.
Co vás překvapilo u izraelského publika?
Velmi vřelá reakce po představení, ta potřeba sdělit svůj dojem, dát nám zpětnou vazbu, poděkovat. Celkově to, jak otevřeně po představení probíralo to, co právě shlédlo. V Česku se diváci ohromeni představením často odeberou k domovu a nesou si prožitek domů, vstřebávají ho asi raději sami pro sebe. A v Izraeli bylo cítit, že téma se jich velmi dotýká a chtějí o něm dál mluvit.
Proč jste zvolili hru Adresát neznámý a nikoli Gramofon, kde se moc nemluví?
Gramofon má silnou židovskou tematiku, ale Adresát neznámý je velmi aktuální. Zejména pak od začátku války na Ukrajině, kdy se ukazují výsledky propagandy. Byl i ekonomický důvod, Adresát neznámý má jen tři herce. Ale sníme o tom, že i Gramofon jednou představíme v Izraeli.
Z představení Adresát neznámý
Mluvíte o válce, ale hru Adresát neznámý máte v repertoáru už dva roky.
Ten příběh je nadčasový. Knížka je z roku 1938, a není jen o propagandě a jejích důsledcích, ale o přátelství a o tom, jak velkou roli hraje v našich životech politika. Často se lidé kvůli politice rozhádají, a nejen kvůli tomu, co se děje na Ukrajině a v Rusku. I v Česku jsou rozhádané rodiny i přátelé kvůli politice. Polarizace společnosti je silný motiv.
Mezinárodní divadelní festival v Tel Avivu nemá zatím velkou historii. Proč jste si jej vybrali?
Festival si vybral nás. Pomohl tomu podobný režijní jazyk organizátora a naší režisérky, a taky až děsivá aktuálnost naší hry.
Kam mohou lidé na hru Adresát neznámý přijít?
Speciální a dlouho plánované představení Adresáta se odehraje 18. 7. ve Švýcarsku na festivalu klasické hudby ve Verbier v podání světově uznávaného klavíristy Jevgenije Kissina, jenž je naším uměleckým patronem a Thomase Hampsona - amerického barytonisty. V Česku bychom měli hrát od nové sezony opět v Divadle MA v Žitné 41. Začátkem srpna hrajeme i na letní scéně v pražské Grébovce, ale jen s představením Gramofon a jinými kusy.
V Izraeli se kvůli obavám z terorismu obsah zavazadel velmi kontroluje. Současně vás tam jako herce neznají. Měli jste připraveno vysvětlení pro to, kdyby vám na letišti otevřeli kufr s rekvizitami a viděli tam ne jeden - ale hned sedm portrétů Hitlera, které se na jevišti postupně vyvěšují s tím, jak se proměňuje vaše postava.
Největší obavy jsme měli z převozu jiných scénografických prvků, jako je asi deset metrových drátů, na kterých obrázky visí. Vysvětlení by bylo jednoduché - divadlo má odvahu zobrazovat i to co nechceme vidět. Naštěstí kufr s rekvizitami neotevřeli. V kapse mého příručního zavazadla totiž našli zapomenutý zavírací nožík, to jsem se hodně lekl. Kdyby ještě viděli ty obrázky Hitlera, to bychom už asi nevysvětlili.
