Den před premiérou se ve Francouzském institutu v Praze konalo setkání s tvůrci a interprety opery včetně projekcí dvou souvisejících filmů - dokumentu, kdo to vlastně byl onen sloní muž, a proslulého celovečerního snímku Davida Lynche na stejný námět.
Téma a příběh jsou také nejsilnější stránkou nové opery. Libretista Eric Nonn nabídl dějovou linii, která osciluje mezi šlechetností a ziskuchtivostí, člověčenstvím a pudem, mezi ambicí a odevzdáním se; to z opery činí dílo obsahově nosné a citově působivé.
|
Joseph Merrick zvaný Sloní muž | |
|
Státní opera Praha | |
| Libreto | Eric Nonn |
| Režie | Daniel Mesguich |
| Výtvarník | Frédéric Pineau |
| Dirigent | Laurent Petitgirard |
| Účinkují | Jana Sýkorová (Joseph Merrick), Philippe Do (Tom Norman), Petteri Falck (Dr. Treves), Marie Devellereau (Mary) ad. |
| Premiéra | 7. února 2002 |
Mnohem větší pozornost na sebe poutá výtvarná stránka (Frédéric Pineau) a režie (Daniel Mesguich). Na scéně dominuje stěna-dům, řešená tak, že může z dějství do dějství procházet přestavbami a proměnami a přispívat k provázanosti celku. Vyváženy jsou i další složky, světlo a přítmí, pohyb (osob i kulis) a setrvání. Jako výborný nápad se ukázalo pojetí titulní postavy jako ženské role (možná to je Petitgirardova specialita, hned v první scéně má ženskou rolí obsazenu i vedlejší postavu Jimmyho).
Postava Josepha Merricka je tvůrčí dominantou inscenace po stránce výtvarné i interpretační. Je to také nejvýraznější podíl české účasti na projektu - role je svěřena Janě Sýkorové. Ta v ní dostává příležitost uplatnit se jako dramatická pěvkyně a navíc rozvinout i nemalý herecký talent. Její schopnost postavě „vdechnout duši“ je klíčem ke komunikativosti díla.
Operu hudebně nastudoval a dirigoval autor. Přes zjevnou snahu se mu však nedařilo Orchestr Státní opery Praha vždy zcela zkoncentrovat a vyrovnat.
