Celou částku 33,5 milionu korun na přestabu uvolnila olomoucká městská pokladna. Důvod, proč město volilo tak důkladnou rekonstrukci filharmonie, byl dán historicky: v 60. letech sloužila Moravská filharmonie především jako nahrávací sál zdejšího studia Českého rozhlasu. Proto i akustika odpovídala studiovým potřebám, ne však koncertům. V sále, zvláště pak vzadu, byla hudba velmi špatně slyšet. Navíc se mizerně slyšeli i muzikanti navzájem. "Vlastně tu nedocházelo ke zpožďování zvuku," uvedl hlavní architekt projektu Milan Obenaus. Kromě toho interiér filharmonie působil spíše jako místo pro poslední rozloučení než jako prostor pro živou hudbu. Slovy architektů: v Olomouci koncertní síň dožila "morálně i fyzicky" - počínaje obklady připomínajími stranické sekretariáty přes lino evokující schody do školní jídelny.
Nyní se situace radikálně a kompletně změnila, tedy včetně akustických poměrů. "Základní parametr pro posluchače, počáteční dobu dozvuku, se podařilo dostat na skvělou úroveň," říká ředitel orchestru Vladislav Kvapil a dodává: "S výjimkou Rudolfina a Smetanovy síně, které představují zvláštní kategorii, nemá naše filharmonie v zemi srovnání." Akustickým změnám pomohly zdánlivé drobnosti: třeba nad orchestřištěm se vznáší "oblak" z šikmo letících zavěšených trojúhelníků. Zvuk se dostane do prostoru mezi tímto oblakem a stropem a tam se zpozdí.
A kromě toho všeho přibyl do sálu zbrusu nový koncertní klavír - pochází z vídeňské firmy Bösendorfer a stál tři miliony korun.
 Zrekonstruovaný koncertní sál v Olomouci, 3. prosince 2001. |
 Foyer zrekonstruovaného koncertního sálu Reduta v Olomouci. |
 Rozšířený balkon zrekonstruovaného koncertního sálu Reduta v Olomouci. |
 |
 Hlediště zrekonstruovaného koncertního sálu Reduta v Olomouci. |
